Dneska změna, aby trénink bavil. Chvíli zapomeňte na dřinu
Dnešní článek bude trochu odlehčený, jak jsem minulý týden avizovala. Už jsme prošli všechny partie, na které byl trénink zaměřený, dneska bych se ráda věnovala i doplňkovým aktivitám. Trénink nemůže být pořád jen dřina,“ píše v sedmém díle o trénování Veronika Szaábová. Trenérka, která si vzala pod drobnohled svoji mámu.
Je potřeba mít z pohybu především radost, abychom se ke sportu rádi vraceli. Je to potřeba především u začátečníků a dost často právě u žen. Vrcholoví a zapálení sportovci mají tuto hranici posunutou jinam a dost často je na tréninku baví právě ta dřina. My už ale nemáme za cíl trhat rekordy, s Monikou nám jde o to, aby její tělo správně fungovalo, aby ji pohyb těšil. Takže mimo kardia reprezentovaného lehkým během nebo bruslemi jsme občas zkoušely v rámci tréninku i jednoduché toče, nácvik stoje na rukou a na hlavě.
Novinka pro rok 2017 se už chystá. První ochutnávku ale máme
Bruslení a běh nejsou náplní tohoto článku, ale pro ty, co by třeba chtěli vyzkoušet stojku a nemají s tím žádné předchozí zkušenosti, jsem vybrala pár základních průprav, pomocí nichž se dá trénovat. Není to nic složitého a s trochou tréninku se stojku může naučit každý. Předpokladem pro zvládnutí tohoto prvku je pevný střed těla, silný pletenec ramenní a neméně důležitá je právě souhra těchto komponent. Proto při tréninku vycházíme z různých variant vzporů nebo podporů.
Po zvládnutí klasického planku (podpor na předloktích) je dobrou průpravou zvedání zpevněných natažených dolních končetin a trupu nad podložku druhou osobou, čímž zvětšujeme úhel mezi pažemi a trupem. Přesouváme tak těžiště a pletence ramenní se tak musí vyrovnat se zvýšenou zátěží. (viz hlavní obrázek)
Jde to i bez parťáka, ale použijte zrcadlo
Stejného principu využíváme v podobném cviku, kdy je však výchozí polohou vzpor ležmo.(viz druhý obrázek v galerii, stačí kliknout na pravou šipku na fotce)
Pokud nemáte k dispozici sparing partnera, lze využít opory o zeď v různých variantách. Např. chůzi po stěně až téměř do stojky břichem ke zdi či výdrže v různých polohách nohou. Rozhodně je ale dobré mít k dispozici alespoň nějaký feedback, pokud tedy zrovna není po ruce parťák využít zrcadlo nebo se ve cviku natočit. Většina lidí totiž v této ztížené poloze nezvládne zpevnit střed těla natolik, aby zůstala zachována fyziologická bederní lordóza, ta se automaticky prohlubuje v hyperlordózu, čímž se správná funkce hlubokého stabilizačního systému dále eliminuje a jsme v takovém začarovaném kruhu, kdy místo svalů pozici drží vazy a obratle „zaklesnuté“ do sebe a dochází k jejich přetěžování. Tím nechci nikoho od cvičení odradit, jen jsem chtěla poukázat na to, že je důležité být k sobě při tréninku i kritický obzvláště u tohoto cviku nebo si nechat poradit a zkontrolovat se od někoho relevantního, kdo už s tímto cvikem má větší zkušenosti. (viz třetí obrázek v galerii)
Další stupeň je pak výdrž ve stojce břichem ke zdi (dá se trénovat i varianta zády ke zdi, ale tu příliš nedoporučuji, protože velmi svádí k prohýbání se v bederní oblasti). Dále pak můžete přejít již k tréninku bez opory pouze s dopomocí sparinga, který vás bude jistit a zároveň se bude snažit nastavit vaše tělo do ideální polohy pro správné provedení prvku. (viz čtvrtý obrázek v galerii).
A příští týden už půjde do tuhého, čeká nás totiž závěrečné testování. Udělá Monika shyb?
