Dredatá holka má mozoly a potřebuje radu. Poradíte ji?

Už tam jsou. Řeč je o mozolech na dlaních, na které jsem patřičně hrdá. Zvláště po třetím týdnu, kdy se mi nechtělo a taky jsem se cítila dost trapně. Trenér měl totiž dovolenou, takže jsem vzala trénink do vlastních rukou, sebrala odvahu a šla na street workoutové hřiště sama. Takto začíná další pokračování , redaktorky Českého rozhlasu Regina, která v tréninku stále drží a občas vymění mikrofon za hrazdu, bradla a zem.

Čumíš, čumím, čumíme

No jo, každý kouká. Namakaní kluci na mě koukají, jak mi to nejde a kde jsem se tu zjevila, proč se na šprušlích houpu jako opičák a zpívám si pod nos. Já na ně koukám, jak jim to jde a odkoukávám jejich styl. Až se jeden neudrží a zeptá se, o co se to vlastě pokouším. Nakonec se docela dobře pobavíme, skáčeme po velké pneumatice a dřepujeme.

Najednou mi dochází, že i když by se mohlo zdát, že kalistenika je individuální sport, tak to hřiště pro dospělé funguje stejně jako to barevné pro děti, které je hned vedle. Potkáte se tady jednou, řeknete ahoj, počumíte se, popřejete pěkný zbytek dne. Přijdete podruhé, řeknete ahoj a cítíte, že už nejste takový exot, že vás možná po desáté návštěvě budou brát a někdy si zajdete třeba na pivo.

Selfíčko z postele

No jo, jednou se mi fakt ale nechtělo. Znáte ten den, kdy vidíte všechno negativně? Zalezete raději do postele a až po nos se přikryjete dekou. Z takového dne jsem trenérovi poslala selfíčko a čekala, jestli mě nakopne a na dálku vyžene z postele. Vyhnal. Protože hned po odeslání mi bylo tak trapně, že jsem se hned zvedla, oblékla a běžela na hřiště. A trénink to byl fakt skvělý. Zapadalo slunce, vzduch voněl, prostě paráda.

Zrádné dipy

Nemám ráda dipy. Moje pravá dlaň je nemá ráda ještě více. Jakmile se vyšvihnu na bradla, vystřelí mi z dlaně do malíčku taková bodavá bolest, že mám černo před očima. Zkouším to zatím přečůrat tím, že si dám pod dlaň gumu, ale kdybyste měli nějaký tip, sem s ním. Moje dlaň bude vděčná.