Od tréninkového lhaní až po vítězný drill. Vydrží?

Nadšenec do workoutu, který se trochu rozpovídal. Jak vidí cvičení, proč dře tělo, co je jeho práce, kam to chce dotáhnout, proč promrhal hodně času? Poznal i činkové období, flákání tréninků, neposlouchal, do toho stěhování, zlomená žebra, první závod. Na jednoho docela slušná nálož. Tohle je životní a sportovní bonboniéra .  

Je mi 31 let a pracuji jako profesionální voják u 4. brigády rychlého nasazení, a to už desátý rok. Jsem velice hrdý na svou práci a snažím se jít jako voják příkladem, a tak na sobě makám.

Věnoval jsem se několik let nesmyslnému zvedání činek, ze kterého mě akorát bolely klouby. Stravě jsem nerozuměl vůbec. Zvedal jsem sice relativně velké váhy, ale k čemu mi to bylo, když jsem udělal žalostné dva shyby a 35 kliků, které jsem dokázal zopakovat až třeba po půl hodině pauzy. A o běhání ani nemluvím.

Hrál jsem ještě do loňského roku florbal za Tatran Sedlčany. Na kalisteniku a street workout jsem narazil před cca dvěma roky na videích Marcuse Revolty. S kluky jsme začali jezdit na venkovní hřiště, ale jak už jsem zmiňoval, neudělal jsem pořádně čistý shyb, ani klik a muscle up mi přišel jako vrchol mého života. Půl roku jsem se v tom plácal sám, a to téměř bez výsledku. V tom se objevil na scéně Jan Zdrubecký, který je pro mě něco jako pro křesťany Bůh :-).

Radil, pomáhal, i když přes telefon na dálku. Jenže já ho mnohokrát zklamal. Nedodržoval jsem poctivě co říká, až jsem sám sebe demotivoval. Flákal jsem to a cvičil kraviny, které na úroveň dnešních workouterů či kalisteniků rozhodně nestačí. Do toho jsem se chtěl postavit na vlastní nohy, a tak jsem koupil bydlení v Táboře, abych nemusel 100 km denně dojíždět a zároveň jsem potkal i ženu, do které se zamiloval včetně jejího tříletého klučíka, dnes už má čtyři roky. Dostal jsem tímto novou motivaci žít naplno a něco zase dělat.

Cvičil jsem po večerech doma, když se jiní válejí na gauči a tvrdí, že nemají čas. A to třeba i v 9 večer. Přítelkyni jsem do toho uvrtal taky a začal ji učit to, co mě učil Jan Zdrubecký. Neuměla jediný shyb. Po čase se vypracovala i díky své býčí povaze na 8 shybů a 20 pánských kliků.

Začal jsem pořádně a správně jíst, ale i tak jsem se v tomto cvičení stále plácal. Postupem casu se ukázalo, že to byla obrovská zkušenost v tom, že takový život nechci. Pod vlivem stresu z podvodu a lží jsem padal do propasti co se týče cvičení a my se rozešli. Veškerou bolest jsem přeměnil v sílu bojovat a makat na sobě, abych mohl pak být já ten, kdo pomůže těm slabším jako Honza pomohl mně, a to zcela zdarma. Až mi teď ukápla slza. Když si představím, jaký jsem byl trouba, že jsem to neskončil hned po první obří lži. Ale vraťme se k tématu. Někdy v září roku 2017 na mě vyskočila událost, že Honza pořádá v Brně závody.

Vždycky mi tloukl do hlavy - Davide, doma na prdeli zkušenosti nenabereš. A já ho vzal konečně od srdce za slovo a dřel jsem jako nikdy, 2x denně. Když už jsem začínal cítit, že jdu správnou cestou, tak jsem upadl a zlomil si žebra. Ale už po týdnu jsem přes obří bolest držel hrazdu v ruce a podlaha mi u kliku říkala pane Kříž :-).

Na závodech jsem skončil na 12. místě ze 24 závodníků v kategorii do 75 kg. Nyní už netrénuji tak moc, ale hezky pěkně s rozmyslem a vše si poctivě zapisuji. Co a jak cvičím, si nechám pro sebe, pokud nevadí :-).

Nyní udělám 20 shybů, kliků okolo 80ti, diamantu 50 a dřepů za 90sekund 102. Ještě dipy, tam jsem okolo 50ti a vše čistý styl. Co se statiky týče, tak tu zapojuji jen jako doplněk na sílu. A to především ve Sportovním centru HWG PETA TÁBOR, kde trávím nejvíce tréninků.

Když to vše shrnu: Cvičím pořádně 6 měsíců hlavně proto, že mě to baví, naplňuje a děla mě šťastným, když vykouzlím úsměv lidem na tváři tím, že jim pomůžu, poradím. Beru to jako odměnu. Štěstí druhých dělá šťastným mě.

Můj obdiv, obrovsky dík a pokora mé rodině, která mě tlačí kupředu. Honzovi za rady a trpělivost vůči mé vzpurnosti a vlastnímu názoru. Všem přátelům, kteří mě obdivují a taktéž ženou kupředu. A samozřejmě nesmím zapomenout na jednu slečnu hasičku SDH PEKLO VRANOVICE, která mě vytáhla z toho zmatku a dodává mi obrovskou porci síly a sebevědomí. NEVER BACK DOWN.