Když váš sportovní život není čenobílý. Co vy na to?

Pohyb je jeho život. Činkám se nebrání, baví ho zkoušet, studuje. Svůj čas věnuje i street workoutu. Kdo zná, ví. Kdo ne, pozná. Jak vidí cvičení s vlastním tělem Fredy Krígl? Máme pro vás první část rozhovoru atleta, pro kterého je sport život. Stejně tak jako pro Fubo Fitness, který s tímto nadšencem spolupracuje.

Proč preferujete street workout?

Nedá se asi říct, že bych vyloženě preferoval jenom workout a na posilovnu úplně zanevřel. K workoutu jsem se dostal již daleko dříve, ještě než se v Česku vůbec začaly stavět workoutová hřiště. Ani jsem nevěděl, že něco takového existuje. Znal jsem akorát základní prvky z posilovny - jako jsou shyby, dipy, kliky a jejich modifikace. Prostě jsem už neměl peníze na permici do posilovny, tak jsem si řekl, že to můžu alternativně dočasně odcvičit i venku na dětském hřišti nebo klepači na sídlišti. A tak nějak se z toho stala tradice, že vlastně každé léto trávím nejvíce času právě cvičením venku.

S tím, jak jsem se dostal na vysokou školu do Brna, se mi otevřela spousta možností a navázal jsem spoustu nových kontaktů, takže jsem se daleko více pohyboval mezi lidmi, kteří se tomu věnují primárně na daleko vyšší úrovni. A i když mám nestandardní postavu na nějaké technicky náročnější prvky, začal jsem se je učit a přistupovat k tomu úplně stejně jako lidi kolem mě o hodně lehčí. Brno je navíc město s údajně největší hustotou workoutových hřišť v celé České republice.

Tuto zimu jsem zároveň narazil na pravidelné tréninky v Sokolovně, které pořádal Aleš Fišer, a které mě rozhodně posunuly mílovými kroky dopředu v této oblasti všestranného rozvoje. Dokonce mě to pohltilo natolik, že jsem cílené posilování horní poloviny těla v posilovně úplně vytěsnil a do posilovny i teď chodím odcvičit kromě klientů jenom svoje nohy a svátečně si ještě zavzpírat.

Zároveň ale vím, že v zimě se krapet změní situace a budu v posilovně častěji a budu třeba častěji vzpírat nebo se častěji věnovat aktivitám jako je MMA. Nicméně street workout, respektive kalistenika je a vždycky byla součástí mého tréninku, ač to díky progresu lidi vnímají jako něco, co jsem zařadil až teď.

U mě víceméně vždy záleží na aktuálním cíli a tréninkové periodizaci. Využívám to nejlepší z každého směru fitness, což je pro mě ohromně široké pásmo aktivit. Ale workout se stal jednou z mých takových priorit a využívám ho z pohledu „posilování“ asi nejhojněji, když bych to měl vztáhnout na čistý odcvičený čas.

Jaké vidíte výhody street workoutu?

Tak první výhodou, která mě napadne, je rozhodně finanční stránka věci a v této době i dostupnost pro širokou veřejnost. Já mám třeba aktuálně pár minut chůze od domu hned dvě hřiště a posilovnu žádnou. A když přijedu domů k našim do Kyjova, tak mám workout hřiště hned před domem. Paradoxně ho tam postavili v době, kdy já se už stěhoval do Brna, takže si ho užívám jen svátečně. Do posilovny musím vždycky jezdit autem, a protože nerad řídím, tak tam zase tak často nejsem. Čím dál častěji se staví nové hřiště i v těch nejmenších městech a je vidět vzrůstající obliba tohoto cvičení.

Člověk zároveň není závislý na strojích, tělo rozvíjí více komplexně, než když všechno pumpuje izolovaně v posilovně. Naučí se daleko lépe ovládat své tělo. Dál už záleží, jak k tomu každý přistoupí, čemu se bude věnovat a jaké tréninkové principy bude používat. Od toho se odvíjí výsledky nejen výkonů, ale i estetické.

Údajně bych měl mít také silnější úpony. Když jsem začal s vlajkami a tady těmi prvky, hrozně jsem na to trpěl a musel si dávat dlouhé pauzy mezi tréninky cílenými právě na workout, jaký to byl nápor na moje tělo posilovnou zhýčkané. Teď už je to o moc lepší. Celkově se tomu tělo přizpůsobilo a zvládá to lépe. U technicky náročnějších cviků se určitě zlepší motorika, ale to i při vzpírání. I v MMA mě tolik nebolí šlachy a úpony jako dřív z páčení, takže vidím určitý transfer i sem.

A taky se opálíte.

Na co se chcete zaměřit při cvičení venku?

Po zranění ramene v lednu 2015 a s tím související roční odmlce je to pro mě ideál všestranného rozvoje a zdravého těla. Jelikož jsem žil v menším městě, kde byly jen dvě posilovny a na muay thai jsme museli dojíždět, rozhodl jsem se zůstat jen u hobby posilování a to mě vlastně i „proslavilo“.

Teď mám tu možnost, že v Brně můžu dělat vše, po čem jsem vždy toužil. Jen je problém to všechno nacpat do časového harmonogramu, nějak to logicky naplánovat a adekvátně zregenerovat. Pořád s tím tak nějak bojuji a snažím se to skloubit, ale naprosto mě to pohltilo. Hlavně už nejsem jen samouk, ale paradoxně i já jako trenér chodím k jiným trenérům na tréninky (například na MMA), abych se toho co nejvíce naučil a mohl pak potenciálně předat mým budoucím klientům, protože se určitě nechci specializovat jen na redukci tuku, nabírání svalové hmoty apod, ale spíš mě to táhne k tomu, dělat vrcholovým sportovcům doplňkové přípravy a starat se jim kompletně o jídelníček, suplementaci atd., takže čím větší teď budu mít rozptyl aktivit, tím lépe pak pro budoucí kariéru.

Zároveň to souvisí s tím, že studuji obor Regenerace a výživa ve sportu na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity, takže daleko více se zaměřuji na vzdělání a získání nových zkušeností, než jen čistě na svůj výkon/estetiku jako kdysi. Profesně mám ambice spíše jako trenér než jako sportovec, protože jsem dříve v jiných sportech prodělal zranění, které mi znemožňují dělat to, co bych chtěl na vyšší úrovni a hlavně jsem realista, takže mým jediným naivním ideálem je všestranný rozvoj.

Jaké zatím máte výsledky?

Co jsem v Brně, tak workout se pro mě stal už něčím víc, než jen nahodile hodinu a půl střídavě shybovat a dipovat, ale daleko více jsem se zaměřil na techniku a učím se nové prvky. Od muscle upu přes vlajky, levery až třeba po stojky na všem možným. Každým tréninkem vidím zlepšení hlavně po technické stránce věci. Pamatuji si, jak jsem třeba dřív dělal muscle upy a jakou bídu jsem za to dostával na sociálních sítích, že to šíleně kipuju. Celkem jsem je vyladil a už je umím dělat i striktně. Celkem nedávno jsem se také naučil muscle up na kruzích z l situ, což mě taky celkem nadchlo. Já se hrozně vždycky nadchnu pro něco, co mi nejde a až to nějak v rámci možností ovládnu, nadchne mě zase něco jiného, čím zrovna žiju a to je asi to, proč mám neustálý progress a zkouším nové věci.

V zimě jsem díky tréninkům v Sokolovně vyladil vlajky, naučil se na hrazdě 360, přeskoky apod. To ani slovy nejde vyjádřit, co všechno jsem se díky tomu naučil a kde jsem jaký progress zaznamenal. Nejvíc to asi vystihují videa na youtube, kde ten progress je nejvíce znatelný. Stačí se podívat na videa pár měsíců dozadu, pak na aktuální a je vidět, že to jde správným směrem, i když je pořád obrovský prostor co zlepšovat a kam se posunout.

Kdybych to měl vztáhnout na estetickou stránku věci, tak při pravidelném měření obvodů nebo i celkově statů z inbody, jdu třeba přes záda nahoru, svalovou složkou taky a to i když jsem zrovna v dietě a snažím se redukovat tukovou složku. Takže výsledky i v té estetice nepochybně jsou, aniž bych se na to nějak soustředil. A možná taky proto jsou mou dominantou právě záda a nohy.

A aniž bych se zaměřoval na malé partie izolovaně, tak buď rostou, nebo jsou minimálně na stejné úrovni jako v době, kdy jsem třeba paže cvičil třikrát do týdne s činkami a měl na ně vyhrazený speciální tréninky.