ROZHOVOR s úspěšnými freestylery VI. Jak probíhala jejich první soutěž?

"Jaká byla tvá první soutěž ve freestylu?"

Petr Lešák (70 kg, 20 let, Nová Paka)

Petrovu první soutěž pořádal tým Workout Mělník, který ho za jeho nádherné umístění naverboval do svých řad

Moje první soutěž byla v Mělníku, a to v době, kdy jsem měl za sebou už roční zkušenost s workoutem. Když jsem začínal cvičit, věděl jsem, že se chci věnovat freestylu, protože to bylo něco, co mě opravdu fascinovalo. Když jsem uslyšel o soutěži, rozhodl jsem se, že to zkusím. Připravoval jsem se opravdu tvrdě a chytře. Makal na sobě téměř pořád, a to i v odpočinkových dnech – stylem abych měl co nejlepší regeneraci. Byl jsem opravdu hodně nervózní a pár dní před soutěží jsem chtěl svou účast zrušit. Nakonec jsem si však řekl, že do toho půjdu, a tak jsem i udělal. Na soutěži jsem předvedl to nejlepší, co jsem uměl, a to i přes nervozitu, která mi bránila vůbec vyskočit na hrazdu. Na této soutěži jsem v lehké váhové kategorii nakonec skončil 3. Do teď to nechápu a do teď jsem na sebe hrdý, že jsem se rozhodl do toho všeho jít. Soutěže vůbec nejsou o tom umístit se na prvním místě – tak to beru já. Na mé první soutěži jsem zjistil, že najdete spoustu skvělých kamarádů, kteří vám rádi pomohou a vy díky nim naberete mnoho zkušeností. Alespoň já jsem přesně díky tomuhle získal obrovský progres. Takže jestli se rozhoduješ, jestli se na nějakou soutěž vydat, tak neváhej ani chvilku. Nabereš mnoho zkušeností, poznáš nové lidi, a třeba zjistíš, že tohle je pro tebe přesně to pravé. Případně nemusíš závodit, ale můžeš přijet akci jen podpořit a nasát atmosféru. Je spousta času o přestávkách nebo po soutěži, kdy můžeš s někým dát nějaké sety na hrazdě nebo se zeptat na nějaké rady. Co mi přijde opravdu super je to, že v tomto sportu se najde dost lidí, kteří se vyznají v lidském těle a rádi pomohou. Doufám, že se na nějakém battlu právě s tebou potkám!

Filip Sláma (80 kg, 29 let, Písek)

Filipův první freestyle battle byl hned druhý den po battlu v sets and reps

Na svoji první soutěž ve freestyle si pamatuju moc dobře. Bylo to na konci července 2015 v Chomutově a pořádal ji tým Street Hard Workers. V té době jsem jel hodně sets and reps a do toho jsem se učil pár statických prvků jako backlever a frontlever. Čistě o freestyle jsem se moc nezajímal, ale sledoval jsem pár videí a zaujal mě wourkout style. S týmem jsme tvrdě a často trénovali, a když jsme se dozvěděli o soutěži v Rakovníku, řekli jsme si, že to zkusíme. Battlu v Rakovníku jsem se nezúčastnil, ale Chomutov jsem si už nenechal ujít. Moc času na přípravu nebylo, ale i tak jsem stihl zkoušet různé sestavy a prvky. Ze začátku to bylo celkem těžké vydržet 30 sec na hrazdě, něco předvádět a další minutu pokračovat dál na bradlech a zemi (hlavně, aby to ladilo s hudbou :D). Nakonec jsem to nějak dal dohromady a využil pár naučených věcí z gymnastiky. Battle v Chomutově byl dvoudenní – první den sets and reps, druhý den freestyle. Absolvoval jsem oba dny, tehdy jsem byl poprvé a naposled v kategorii do 75 kg, měl jsem něco kolem 73-74 kg. Náročné tréninky si začaly vybírat svou daň, tělo nestíhalo regenerovat a po sets and reps jsem byl pěkně rozbitý. Před svým prvním freestylem jsem byl nervózní, ale jak jsem začal, cítil jsem ten hype, oči diváků a zapomněl jsem na bolest a nervozitu. Padaly tenkrát super výkony borců, líbila se mi kreativita a bylo vidět hodně různorodých prvků. Po kvalifikačním kole jsem si oddechl, že to mám za sebou, ale postoupil jsem do dalšího kola – duel s Pablem. Pablo v té době ukazoval úžasné věci, a hlavně jeho dynamika mě neskutečně oslovila. Ačkoliv jsem ze sebe vydal veškerou energii a přes bolest to ustál, neměl jsem proti němu žádnou šanci. V ten moment mě to však všechno dostalo a já věděl, že freestyle bude tím mým pravým směrem. Pablovy freestyle kliky jsem prostě chtěl umět taky, protože moje zem byla těžce bídná a on byl na zemi top. On mě namotivoval a já se je naučil se svým vlastním stylem. Teď už je moc na soutěžích neuvidíš, což je škoda – dnes už je to takový oldschool freestyle. Každopádně po téhle zkušenosti, jsem se začal freestylu věnovat naplno. Chtěl jsem být lepší v obou disciplínách, ale časem po dalších a dalších soutěžích jsem pochopil, že si asi budu muset vybrat. Cíl byl jasný, naučit se plno dalších prvků. Tréninky byly zajímavější, člověk musel o pohybu přemýšlet a víc se soustředit, co dělá tělo a sledovat progres. Celý rok jsem makal, zlepšoval se v prvcích a myslím, že v té době jsem měl frontlever na slušné úrovni, což byla a je moje silná stránka. Chtěl jsem soutěžit, užít si atmosféru a neřešil jsem, kdo tam bude a nebude. Na MČR 2016 jsem v kategorii do 85 kg získal 2. místo, moje první umístění vůbec, taková třešnička na dortu toho všeho. Pamatuji, že dřív soutěžilo hodně lidí, ač to nebyly někdy super výkony, byla to zkušenost a mohlo vás to motivovat dál. Dneska spoustu šikovných atletů stojí stranou a moc se jim nechce podpořit tyhle akce. Někteří si myslí, že když neumí planche a 360, tak nemůžou závodit a už vůbec se umístit. Na tom to přece nestojí, nejde o ego. Já to taky zažil, nakoplo mě to a makat budu, dokud to půjde

Filip Krátký (72 kg, 16 let, Rakovník)

Filip na svůj první battle nemusel jezdit daleko, protože se konal v Rakovníku

První battle, na kterém jsem soutěžil byl 2. 6. 2018 v Rakovníku. Moje příprava byla a je jednoduše taková, že se pořád snažím posouvat vpřed, ne abych se připravil na jednu soutěž a pak přestal trénovat. Měl jsem výhodu, že jsem byl doma, takže jsem věděl, jak hřiště vypadá a měl jsem hromadu času na trénink přímo na místě, tím pádem jsem věděl, co si můžu a nemůžu dovolit. Navíc tam se mnou byla moje rodina a přátelé, kteří mě podporovali a stále podporují. Účast na battlu byla poměrně vysoká, protože nás v lehké váhové kategorii bylo 25. Problém byl ale to, že z kvalifikace postupovalo jenom 10 lidí. Vložil jsem do toho všechno a skončil jsem mezi 10. a 11. místem, takže jsem musel ještě do rozstřelu. Naštěstí 30 vteřin na hrazdě rozhodlo v můj prospěch a postoupil jsem z kvalifikace. Poté mě ale čekalo nemilé překvapení. 1 vs 1 duely byly podle systému první versus poslední, takže proti mě nastoupil Petr Lešák a prakticky jsem vyletěl z battlu. Byla to pro mě ale skvělá zkušenost. Zjistil jsem, co ve svých setech dělám špatně, co bych měl zlepšit a v jakém pořadí mám využívat různé prvky hřiště. Před battlem samotným jsem měl hroznou trému, ale když jsem přišel na hřiště a viděl jsem tu obrovskou komunitu lidí, tak jsem se nechal unést atmosférou a jenom jsem si to užíval, a právě o tom by to mělo být.

Adam Doskočil (76 kg, 19 let, Hájek)

Adamova první soutěž byla zároveň i první českou street workoutovou soutěží

Tak tady se můžu v určitém smyslu pochlubit a to tím, že jsem se zúčastnil snad první české street workout soutěže, která se konala v Brně. A teď pozor, v roce 2013. Bylo to fakt krátkou chvíli po tom, co jsem vůbec začal cvičit a chtěl jsem se tam prostě podívat, protože tam měly být legendy jako Adam Raw nebo Láďa Přidal. Kromě toho jsem do té doby cvičil jenom s kámošem a neznal jsem nikoho jiného, kdo by dělal workout. Neuměl jsem v tu dobu skoro nic, ale i tak jsem si řekl, že zkusím soutěžit. Co si pamatuju, tak jsem se nepřipravoval nijak a ani jsem neměl připravený žádný set. Sám se teď divím, že mi to přišlo jako dobrý nápad. No nicméně myslím, že mi to došlo už v noci před soutěží a z trémy jsem nemohl ani usnout. Každopádně jsem přijel do Brna a přihlásil se na freestyle jako zdaleka nejmladší ze všech účastníků (bylo mi v tu dobu 13) a ještě k tomu všemu jsem byl v pořadí první v kategorii. Až teď mi vlastně dochází, že jsem byl s největší pravděpodobností historicky první soutěžící na freestyle soutěži v Česku. Nejdřív se cvičilo na hrazdě a už když jsem se na ní pověsil, tak jsem cítil strašnou trému a z toho pramenící slabost, kterou ještě podporovalo asi 30 stupňů horka v den soutěže. Měl jsem problém udělat i věci, které pro mě byly normálně snídaně. Všechny tyhle faktory zapříčinily, že jsem to prostě řečeno, totálně posral. Po několika hodinách se ještě cvičilo na bradlech, kde už to nebylo zas tak tragické a myslím, že tam byl i někdo, kdo měl z bradel méně bodů než já. Každopádně co si vzpomínám, tak v celkovém součtu jsem skončil jako poslední v kategorii freestyle do 75 kg. Bezprostředně po soutěži jsem byl logicky dost zklamaný a naštvaný, ale po pár dnech jsem to začal brát jako impuls k tomu cvičit víc a aspoň trochu se vyrovnat ostatním. 2 roky na to (v roce 2015) jsem pak už na jedné soutěži vyhrál druhé místo.