Rozhovor s úspěšnými freestylery V. Jak se vypořádávají se zraněními?

Články
Autor: Honza Holinec

Naše těla dokážou neuvěřitelné věci. Občas však potřebují i nějaký odpočinek. Ten se nám ale většinou moc nechce praktikovat, zrovna když jsme na vrcholu svého progresu a bojíme se, že dnem bez tréninku ztratíme své vydřené gainz. Kluci nám proto prozradí, jak se oni vypořádávají s akutními či chronickými bolestmi a jak se jim snaží předcházet.

Otázka pro kluky tedy zní:


"Měl jsi někdy nějaké zranění?"


Petr Lešák (70 kg, 20 let, Nová Paka)


Pro Petra bylo nejhorším zraněním vykloubené rameno na mistrovství světa

Když jsem začal s workoutem, tak mě inspirovalo video z internetu, kde jakýsi týpek cvičil perfektní statiku i dynamiku, což mě nakoplo právě toto dělat. Bohužel jsem se bál dynamiky, tak jsem dělal pouze čistý silový workout. Po roce mě to však přestalo bavit – všechno bylo stále dokola a přemýšlel jsem, že s tím seknu. Poté jsem si vzpomněl, co mě baví a uvědomil si, že se nenechám limitovat strachem a začnu dělat i dynamiku. To mě dostalo tam, kde jsem. Zranění jsem měl bohužel plno, a to především proto, že jsem se špatně rozcvičil. Naštěstí vždy rychle odezněla a taková první vážnější byla bolest šlachy v předloktí. Kvůli tomu jsem měl 2 týdny rest a začal používat bandáže. Celkově nejhorší bylo (jak jistě každý ví) vykloubené rameno na MS ve street workoutu. 3 týdny jsem s rukou vůbec nehýbal a 3 týdny pak rozhýbával s pomocí fyzioterapeutů ze Semil (velmi mi pomohli a doporučuji je všem, kteří mají nějaký zdravotní problém). Žádné suplementy pro podporu pohybového aparátu neužívám, jen na zmiňované rameno jsem dostal kolagen a věřím, že svůj účel splnil. Snažím se cvičit tak, abych se svalovým disbalancím a úrazům vyhnul. Nyní jsem velmi opatrný a vyhýbat se zraněním se mi daří.


Filip Sláma (80 kg, 29 let, Písek)


Filip si při exhibici utrhl úponovou šlachu bicepsu

Asi každý, kdo dělá street workout nebo jiný silový sport, se setkal s nějakým zraněním či zdravotním omezením. Když nebudu počítat přetížení svalových vláken, šlach a menší zánět, tak jsem se zranil jen jednou. Loni na exhibici jsem si způsobil částečnou rupturu šlachy předloktí a bicepsu. Stalo se to tak, že jsem šel do širokého planche, pozdě jsem vytočil bicepsy a ucítil jsem bolest v předloktí. Dalších 14 dní jsem to nechal v klidu, snažil se regenerovat a lehce zatížit. Na další exhibici jsem se odhodlal na další planche, jenže při propnutí paží jsem ucítil znovu bolest v předloktí a škubnutí v bicepsu. Byl to zvuk, jako když přetrhnete papír. Následoval měsíc a půl úplného klidu, poté jsem začal pomalu zatěžovat. Využíval jsem hodně odporové gumy, masážní pomůcky, jednoruční činky a základní cviky kalistheniky. Používal jsem také mastičky a výživu pro šlachy. Půl roku jsem cítil při větší zátěži tah v předloktí a trvalo skoro rok, než to úplně přestalo. Během té doby jsem musel některé prvky vynechat a některé jsem se musel učit znovu od základů, abych zesílil oslabenou ruku. Každý měsíc jsem zvyšoval zátěž a nyní už je to 100%. A proč se to vlastně stalo? Zmínil bych více faktorů, jako nedostatečný strečink, částečné ochladnutí svalů, nadměrné přetížení a špatné provedení cviku. Tyhle věci jsou dost důležité – dostatečný strečink a warm-up. Dříve nebo později se vám to vymstí, a tak doporučuji rozcvičku neobelhávat, ale přemýšlet o tom, co se může stát. Důležité je poslouchat svoje tělo, to vám dá moc dobře vědět, pokud je něco špatně.



Filip Krátký (72 kg, 16 let, Rakovník)


Filip si při dead planchi natrhl zápěstí

Zranění je asi největší soupeř každého, kdo sportuje. Moje první zranění jsem si způsobil kvůli úplné hlouposti, protože jsem nezahřátý a špatně protažený zkoušel dead planche. Natrhl jsem si zápěstí, 3 měsíce jsem nemohl vůbec cvičit a musel jsem počkat, než se zápěstí zregeneruje. Občas se mi stává, že si kvůli náročnosti některých prvků natáhnu sval, ale to se většinou do pár dní zase spraví. Kvůli mé vrozené hypermobilitě mám také problémy s klouby, obzvlášť s pravým ramenem, zápěstím a oběma lokty. Moje nejhorší zranění se mi stalo, když jsem dělal full maltese na bradlech a udělal jsem nějaký špatný pohyb s levou rukou. Když jsem seskočil z bradel, všiml jsem si, že mi odskočil sval na předloktí. Bohužel kvůli toho nemůžu dělat hefesto, protože ho doprovází neskutečná bolest do levého předloktí a lokte, která potom odeznívá ještě týden.


Adam Doskočil (76 kg, 19 let, Hájek)


Adama doprovázela spíše akutní zranění jako například zlomenina zápěstí

Myslím, že každý, kdo se tomuhle sportu věnuje takovou dobu jako já, se už potkal s nejedním zraněním a můj případ není výjimkou. Většina zranění, kterými jsem si prošel já, byla převážně zranění z pádů, jako naraženiny a jednou i zlomenina zápěstí. Přijde mi ale, že nejvíc pádů jsem utrpěl v začátcích, když jsem ještě nevěděl, co si můžu dovolit a co je moc riskantní. Postupem času jsem však zaprvé poznal svoje tělo natolik, abych právě věděl, co můžu zkoušet venku a na co bych měl raději jít nad molitanovou jámu a za druhé jsem se po tolika pádech naučil, jak správně padat, abych minimalizoval riziko zranění. Zranění z pádu jsou ovšem podle mého názoru ty "lepší". Horší jsou pak různé záněty šlach a všeobecně problémy z přetížení a disbalancí. S těmi naštěstí nemám zas tak bohatou zkušenost a nikdy jsem neměl zranění tohoto typu, kvůli kterému bych nemohl cvičit. Asi před rokem jsem akorát začal občas po cvičení cítit bolesti v rameni a v nejhorších případech mě to bolelo i při klasických klicích. Tohle zranění trvalo snad až 6 měsíců, ale k jeho léčbě mi stačilo vyřadit z tréninku cviky, u kterých jsem to cítil, i za cenu rapidního zpomalení progresu v některých věcech. Momentálně už jsem však aspoň půl roku bez jakýchkoliv bolestí a můžu cvičit prakticky bez omezení.