Protloukl se tréninkem až na vrchol. Cesta ke slávě z temných vězení

Kolik z vás je opravdu silných, kolik z vás dokáže svoji sílu opravdu využít? Dáte 20 kliků na jedné ruce, zvládnete most, co dřepy na jedné noze a přítahy jednou rukou? Otázky, které si klade Paul Coach Wade, který sepsal Trénink vězně. Několikrát jsme o jeho názorech psali, jak on sám ale došel k tréninku ve vězení, čím prošel? Tady je jeho pár pohledů z knihy Trénink vězně. FOTO. Trénink vězně.

„Jak jsem se učil své řemeslo? Léta praxe. Skrytý systém kalisteniky přežil naštěstí na takových místech, kde muži potřebují maximum síly a zdatnosti jen proto, aby zůstali naživu. O cvičení za mřížemi vím všechno, bohužel. Devatenáct let jsem strávil v několika nejtěžších nápravných zařízeních v Americe.

O staré škole kalisteniky toho vím možná víc než kdokoliv jiný na světě. Za svého posledního působení ve vězení jsem získal přezdívku - trenér, protože všichni zelenáči a nováčci si ke mně chodili pro rady, jak se stát v co nejkratším čase co nejsilnějším. Takto jsem získal mnoho výhod a privilegií. Sám jsem se dostal na takovou úroveň, že jsem dokázal udělat více než dvanáct kliků ve stoji na jedné ruce, což byl výkon, který po mě nedokázali zopakovat ani olympijští gymnasté. Také jsem šestkrát po sobě vyhrál každoroční mistrovství angolských vězňů ve shybech a klicích, i když jsem každý den trávil manuální prací na farmě.

Můj tréninkový systém mě udržoval fyzicky zdatný. Ve vězení bylo mým cílem zůstat co nejsilnějším, nejzdatnějším a nejschopnějším, rozhodně nejsem žádný vypasený spisovatel, který se v životě nezapotil. Neměl jsem v úmyslu stát se něčí děvkou, došlo mi, že nejspolehlivější cestou, abych přestat být terčem, je rychle zesílit.

Do formy jsem se dostal rychle a měsíce tréninku mě zesílily. Měl jsem větší výdrž a některé cviky jsem byl schopen provádět do zblbnutí. V té době jsem neměl přístup do posilovny, tak jsem trénoval sám v cele.

Jedním z mých učitelů byl odsouzenec na doživotí, bylo mu jedenasedmdesát let, když jsem ho poznal, a ve vězení už seděl čtyřicet let. I přes svůj vysoký věk každé ráno cvičil - shyby prováděl jen za ukazováčky, kliky na jedné ruce, opíraje se jen o palce. V jeho případě to vypadalo jednoduché.

Měl jsem i to štěstí, že jsem se dozvěděl o filozofii tréninku - a ta byla zdůrazněna na trénink s vlastním tělem. „Dneska jsou děcka úplně blbý, ale hlavně, že se tvářej, jak sou s těma činkama děsně drsný,“ říkal mi více než sedmdesátiletý Joe, ten, který seděl přes čtyřicet let. „Abys získal fyzičku, nepotřebuješ nic víc než svoje vlastní tělo. Takto trénovali atleti ve starém Římě a Řecku. Povídej se na ty klasické sochy, jaké mají svaly.“

Joe už tu není, ale já mu slíbil, že jeho znalosti nebudou zapomenuty. V knize Trénink vězně je jen to nejlepší, co jsem se od něj naučil.

Wade staví trénink z velké šestky:

Klik - pancéřové prsní svaly a ocelové tricepsy

Dřep - stehna z ocelových lan

Shyb - záda jako vrata do stodoly a bicepsy jako dělové koule

Přednožení - pekáč z pekla

Most - připrav záda k boji

Klik ve stojce - zdravá a silná ramena