Homepage Články Může člověk bojovat proti epilepsii cvičením?

Může člověk bojovat proti epilepsii cvičením?

Autor: Honza

118

28.03.2020

Ahoj, mé jméno je Dušan Čapek, je mi 38 let a náplní mého života je cvičení s vlastní váhou. To mi lehce komplikuje jedno zákeřné onemocnění - epilepsie. Tu mi diagnostikovali asi ve 14 letech a zrovna jednoduché to nebylo. Musel jsem podstoupit plno vyšetření, hospitalizaci, a také jsem si prošel prvními těžkými záchvaty, úpravy medikace a jinými záležitostmi. Když měl přijít záchvat, věděl jsem to. Předcházela mu totiž nepříjemná nevolnost a pocit bezmoci. Nedalo se to ovládnout. Někdy to přišlo, někdy jsem to zaspal.

Jak to vše začalo

Psal se rok 2010. Bydlel jsem ještě tehdy, s dnes již bývalou, manželkou, u jejich rodičů v rodinném domě. Jedno osudné ráno mě probudila hodně velká nevolnost. Třes celého těla, který jsem nemohl zastavit. Měl jsem v hlavě spoustu otázek, obavy, co se bude dít dál. Přejde to nebo ne? Chtěl jsem to zaspat. Marně. Ptal jsem se pořád, proč se mi to děje. Odpověď jsem nenašel. Byl jsem tehdy doma jen s nahluchlým tchánem a jeho psem. I přesto, jak mi bylo strašně špatně, jsem si potřeboval odskočit na záchod. Těžko jsem se zvedal ale podařilo se šel jsem. Vyšel jsem z pokoje, když v tom se to stalo.

Přišel velký epilepticky záchvat a já spadl na dlažbu. Tchán neslyšel nic, ale pes ihned přiběhl a začal štěkat. To tchána donutilo vyjít z obýváku. Ihned potom mě uviděl ležet na zemi, s nekončícími údery do hlavy. Ihned za mnou přiběhl a zajistil mi hlavu. Zavolal sanitku, která mě odvezla do Hodonína na CT. Tam zjistili krvácení do mozku a epidurální hematom. Převezli mě do Brna do fakultní nemocnice do Bohunic, kde mě ihned přijali na sál.

Následovala operace, otevření, navrtání a odsávání. Jediné, co jsem po operaci byl schopen vnímat, byla obrovská bolest, která neustávala ani přes silné léky proti bolesti. Doktoři mi tehdy řekli, že pokud by mě přivezli jen o 5 minut později, byl by konec. To člověka celkem donutí přemýšlet o životě a o tom, jak moc by si ho měl vážit.

Dušan po operaci v roce 2010.

Několik týdnů po operaci jsem byl mimo, ale nakonec vše dobře dopadlo a já se ze všeho úspěšně zotavil. Tento zážitek a plno dalších okolností mě tak nějak dostalo ke cvičení, které mě nehorázně bavilo a naplňovalo. Konkrétně se street workoutem jsem začal v roce 2014 a naprosto mě uchvátila ta komplexnost a umění ovládání těla. Chtěl jsem ho mít pod naprostou kontrolou a věděl jsem, že přesně to je moje cesta.

Drsná rána

Stalo se to v roce 2015, kdy jsem jezdil do práce na kole. Jednoho dne mi paní v autě nedala přednost a já si při střetu s jejím vozem potrhal vazy v rameni, pohmoždil několik míst na těle a prošel si celkem dvěma operacemi. Ty měly za následek mojí rok a půl trvající nepoužitelnost a propuštění ze zaměstnání. Po nějakém čase jsem si myslel, že už mám nejhorší životní období za sebou, když v tom přišla další rána. V roce 2018 jsem si prošel tak silným záchvatem, že mi při něm prasklo v zádech a po probuzení jsem se nemohl ani pohnout. Myslel jsem, že je po mně.

Dušan po dvou operacích v roce 2015.

Přemýšlel jsem, zda navštívit doktory. Došlo mi, že když to udělám, dají mi jen korzet a bude opravdu po mně. Řekl jsem si, že to teda ne. Dostal jsem doporučení na jednoho starého pána, který mi měl pomoct. Pravděpodobně už ani nežije a vlastně dodnes ani neznám jeho jméno. Přišel jsem k němu, on se na mě podíval, prohmatal, ponatahoval a diagnostikoval mi velký otok na páteři a porušený nerv.

Můj výraz v očích mluvil za vše, ale vzdát jsem se rozhodně nehodlal. Takže co teď? Dobře, tak to rozchodím a budu ještě i cvičit. Dokážu to. Začal jsem pomalinku doma dělat první krůčky. Stačilo mi pár kroků a byl jsem vyřízený. Pomalinku jsem navyšoval, až jsem byl schopný i vyjít ven. Zdálo se, že se vše lepšilo, ale i tak jsem nechtěl dělat žádné závěry. Jen jsem věděl, že tohle zvládnu. Vzal jsem sluchátka, pustil hudbu a šel. Pomalinku jsem počet kroků navyšoval a byl jsem neskutečně šťastný, že jsem se mohl chodit. Zvládl jsem to. Bolest nakonec ustoupila a vše bylo v pořádku. Následně jsem si uvědomil, že kdybych necvičil a nebyl dostatečně silný, tak se při tom záchvatu zlomím v polovině a je po mně. Tím pádem jsem vděčný za to, co mi street workout dal, a že mi v podstatě zachránil život.

Motivace a inspirace je základ!

Dnes jsem tam, kde jsem a takový jaký jsem. Mnohem silnější, a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Street workout pro mě není jen cvičení. Je to pro mě hodně osobní a srdcová záležitost. Doslova mi zachránil život. Díky němu jsem poznal a poznávám nové úžasné lidi a dnes už máme dokonce i svůj tým pod názvem SWMadbrothers. Je mi ctí být tady toho světa součástí.


Dušan věří, že kdyby se nevěnoval cvičení s vlastní váhou, nejspíš by dnes ani nechodil.

Nikdy neber jako samozřejmost to, že ráno vstaneš. Važ si každého nového dne a dělej přesně to, co tě baví a jdi si svou cestou, ať se děje, co se děje a nenech si nikým a ničím vzít svůj sen. Ať už máš v cestě jakoukoliv překážku, vždy se snaž být pozitivní a věř, že když budeš opravdu a skutečně chtít, zvládneš všechno.

BUĎ CHCEŠ, NEBO NECHCEŠ. VŠECHNO OSTATNÍ JSOU KECY!

Věřím, že tě můj příběh bude inspirovat a motivovat na tvé cestě a ty věř mně, že to nejlepší teprve přijde. Máš se na co těšit. Pokud tě můj příběh zaujal, můžeš mě sledovat na sociálních sítích. Na závěr bych rád všem popřál to nejdůležitější a tím je pevné zdraví. Bez něj to bohužel nejde.


Honza

Fyzioterapeut, který se street workoutu věnuje od roku 2013. Je členem týmu Workout Mělník a na českých street workoutových soutěžích získal celkem 8 zlatých medailí. V roce 2019 reprezentoval naší zemi na mistrovství světa ve freestylu v Moskvě.

135ee899de6ea79.png

Najdi nejbližší hřiště

Další články, které by tě mohly zajímat