Mají smysl cheatovaná opakování?

O tom, že by měla být technika na prvním místě píšeme poměrně často. Rozhodně nechceme tuto myšlenku zahazovat a tvrdit něco jiného. Jen bychom rádi nabídli odlišný pohled na to, kdy může přijít vhod zařadit opakování, která by na soutěži rozhodně počítána nebyla.

Co je to vlastně cheating? 

Cheatované opakování by se jednoduše dalo popsat jako to, při kterém nebyl proveden plný rozsah pohybu nebo byl pohyb proveden škubavým či trhaným pohybem, případně během něj bylo tělo nastaveno tak, aby bylo opakování jednodušší. Jako příklad můžeme uvést kopnutí při shybu nebo neklésání celého těla při dipech.

Kdy se cheating určitě nehodí?

Provádět nestriktní opakování nemá smysl ve většině případech. Vyhnout by se jim měli určitě začátečníci, kteří se teprve u daného cviku učí navyšovat počty a pilovat techniku. Při porušování pravidel pro vedění se zbytečně učí špatné návyky, které jim budou ubírat na progresu a eventuélně i zdraví. Stejné to bude i s pokročilými. Pokud se chtějí připravovat na nějakou soutěž, kde je jasně stanoveno, jak mají jednotlivé cviky vypadat, bude určitě nevýhodné sázet veškerá tréninková opakování jakoukoliv jinou technikou provedení.

Tuto metodu lze použít jak u weighted tréninku, tak i při klasických cvicích s vlastní váhou. FOTO - zdroj: @honza_kostlivec

Kdy by se mohl cheating hodit?

Na řadu mohou cheatovaná opakování přijít ve chvíli, kdy chce zkušený workouter natrénovat vyšší počty opakování než je v tuto chvíli schopný provést. Jednat se může jak o cviky s vlastní váhou, tak o ty s přidanou. Rozhodně není vhodné cheatování zařazovat do každého tréninku, ale jako občasná pomůcka může se stagnací efektivně pomoct. 

Existují v podstatě dvě varianty použití, které na každého mohou působit úplně jinak. Jednou možností je provést nejprve cca maximální počet striktních opakování a následně rezervní zbytky síly využít cheatovanými počty opakování. Druhá možnost je odcvičit veškerá opakování cheatovaná. Vše by samozřejmě mělo být v určité míře, aby šlo o pomahájí si například kopnutím nebo nedopínáním loktů, ale stylem, který danou cestu ulehčí. Neustálé houpání a nevhodně načasované kopání by mohlo vést spíše k rozhození tempa a výsledná čísla by nakonec vlastně vůbec nemusela být vyšší. 

Díky provedení několika takovýchto sérií si může tělo uvědomit, že má ještě rezervu na nějaká ta další opakování a následně při pokusu striktních provedení může třeba z dvou cheatovaných vzniknout jedno ukázkové. Za pokus to stojí, no ne?