Jak srovnat jídlo a ušetřit? Krabičky, krabičky, a zase ty krabičky

Je vám po Vánocích špatně, váha si vás neváží a hlava se motá do všech stran a máte v ní stále hukot? Nedivte se. Čas radovánek byl dlouhý, teď ale chcete něco změnit. Tedy měli byste. Trénink dáte, ale umíte se poprat i s jídlem, vydržet, nehřešit, ušetřit? Co třeba zkusit cestu Evy Dvořákové (nefunkční) , prototože ona má jasno - Eat it Easy (nefunkční) .

„Bože můj, jak můžeš jíst to samý tři dny za sebou?,“ děsí se spousta mých kamarádů a známých. Reagují tak nato, že na sociální sítě přidávám fotky večeří, které v neděli pro sebe a přítele uvařím a následující tři dny se jimi vesele láduju k obědu v kanceláři.

Pro někoho zcela nepochopitelné, jak to, že mi nevadí, jíst tři, ba co, čtyři dny to samé! No, popravdě, nevadí. A nevadilo by mi to ani celý měsíc. A ještě líp, kdyby mi to někdo denně nosil pod nos. Ale musela bych vědět, že to uvařil doma a poctivě. Jinak můžu jít do hospody. To ztrácí smysl.

Takže proč krabičky a jak jsem se k tomu dostala?

Upřímně, ani nevím. Sledovala jsem na internetu, především na Instagramu různé stránky bodybuilderů, kterak si krabičkují svoje nevábně vypadající kuřecí prsa na vodě. Sice vypadala, že nedávno opustila márnici, ale nechala jsem to být. K tomu povětšinou kopec rýže, aby jim jakože ty svaly rostly, anebo oblíbené batáty a kopec zeleniny. Říkala jsem si, jak je možný, že jim takový nudný jídlo chutná. A rozhodla jsem se to udělat po svým.

PROČ SVALY (NE)ROSTOU. SLAVA TESAT DO KAMENE

Zamyslela jsem se nad tím, že když teda jím zdravě, proč utrácím denně skoro 160 korun ve vege restauraci (jinam se tady chodit nedá téměř, odmítám za kuřecí salát zaplatit 180 Kč bez pití a ještě s dresinkem, který „kuchař“ vytvořil z půlky skleničky tatarky). Sice to jídlo bylo fajn, ale vegan, a to mě moc nezasytilo. S ohledem na fyzickou zátěž, jsem za chvíli měla hlad, protože i za ty peníze mi přišlo, že teda porce nic moc. A ještě, bohužel, v tomto konkrétním podniku na můj vkus příliš šetřili kořením a solí. Což je sice zdravý, to nepopírám, ale rozmixovat rajčata si můžu udělat doma a nezaplatím za to 60 korun. Takže mě ke krabičkám, dá se říct, přivedla tak trochu moje lakota.

Spočítala jsem si teda, že za pracovní týden utratím za jídlo skoro 800 korun, a když jednou za čas sloužím sedm dní v kuse, tak to dělá skoro 1200. A to máme 800 korun za týden a za měsíc= KOLIK?!! 3200 za měsíc jenom na oběd?! Za oběd, kterej mi kolikrát ani nechutná, nebo je udělanej špatně, přesolenej, nedosolenej, čekám na něj půl hodiny, maso je tuhý, měkký..Tak to teda ne. A tak jsem se samou lakomostí zapýřila a nakoupila miliardu plastových krabiček.

Každou neděli naklušu do Lidlu

Vypadá to následovně. Každou neděli naklušu do Lidlu a koupím veškerý ovoce a zeleninu co je v akci (v neděli jí tam bývá nejvíc, od pondělka jsou totiž nejrůznější tématické týdny, haha). A taky maso. Nejlépe taky v akci s brzkou dobou spotřeby, protože ho téměř okamžitě zpracuju. Cestou domů se stavím v Icelandu, kde taky ráda nakupuju mražené potraviny (špenát i ryby jsou naprostá špica a to za pár kaček!) a za tu chvilku si rozmyslím, co z potravin uvařím.

Doma mám téměř vždy rýži, nebo brambory, batáty, quinou, kus kus, nebo bulgur. To jsou přílohy, které prostě k obědu musím mít, must have špajzky. Jinak mám hlad. Doma nákup vybalím a rozhoduju se co dál. Podle receptů nevařím, neumím to, většinu receptů úplně změním, že tam z dvaceti surovin zůstane třeba jen cibule. A vařím..

Uvařím pro nás dva večeři, a když jíme, na sporáku mi bublá právě ještě příloha na další tři dny. To pak rozdělím do krabiček, přimíchám zeleninu, přidám maso (nebo sóju, tofu) a nechám vychladnout. Pak to jen dám do ledničky a každý den ráno akorát nesmím zapomenout oběd vytáhnout z lednice. Co se týče snídaní, ty, jak je vidět na mých fotkách, nekrabičkuju. Zbožňuju je a ráda si kvůli nim i půl hodinu přivstanu. Mám nízkou hladinu cukru v krvi - hypoglykémii, a když se ráno hned nenasnídám, cukr klesne natolik, že mi je doopravdy hodně špatně, v některých případech i ztrácím vědomí a omdlívám. Proto snídám doma. Obě svačiny zmáknu v práci, a kdo říká, že na to nemá čas, vymlouvá se. Nezabere to ani pár minut! Ale o tom zas jindy.

Židovské předky nezapřu

Krabičky jsou super. Nemusím hodinu před obědem prohlížet na internetu denní meníčka restaurací a vymýšlet, na co chuť mám a nemám, a nemusím si po obědě vyčítat, že jsem hladová zvolila kachnu s knedlíkama a se zelím, i když jsem měla původně v plánu candáta s bramborem. Nemusím nenuceně konverzovat, prostě si dám sluchátka, pustím si k obědu hudbu, anebo si něco přečtu na internetu. V klidu a v pohodě. A takhle pořád dokola. Co na tom, že maso ve středu už není zdaleka tak šťavnatý, jako bylo v neděli, maximálně ještě v pondělí? A? Ale dělala jsem si ho já, takže vím, jak bude chutnat, a že mi fakt bude chutnat, takže s tím problém nemám.

Vážně mě nepřepadají záchvaty, že to nechci, nebo jíst nebudu, nebo nemám na to chuť. V žádném případě. Za prvé nejsem mlsná a za druhé nejsem blbá :) Abych svoje jídlo vyhodila a koupila si čínu. To vážně ne. Když krabičky nemám, dojdu si pro kuře s rýží, gyros se salátem.. Za 80 korun :)) Ty židovské předky nezapřu :))

Krabičky jsou dokonalým prostředkem jak udržet na uzdě svoje chutě, nevymýšlet k obědu ptákoviny. Jsou bezvadný při redukční dietě, při úspoře peněz a v neposlední řadě nejlepším pomocníkem pro dosažení vytyčených cílů. A za tím já jdu. Laťka je nastavená vysoko a já to miluju:) To jsem já Eva Dvořáková (nefunkční) a Eat it Easy (nefunkční) .

Takže asi tak. Krabičkám zdar!