Homepage Články Jak probíhal BATTLE ON TROUBLE BARS?

Jak probíhal BATTLE ON TROUBLE BARS?

Autor: Honza

18

16.01.2020

Na 1. Máje loňského roku se v nákladovém nádraží Žižkov konala soutěž Battle on bars. Na podzim stejného roku však toto prostředí prošlo revitalizací a dostalo nový název – Trouble gym. Spolu s novým spolumajitelem přišlo i několik dalších pozitivních, ale i negativních změn, než se tělocvična dostala do podoby, v jaké ji známe dnes. Nyní, po 8 měsících od zmíněné soutěže, se zde konala další, tentokrát s pracovním názvem Battle on trouble bars. Na facebookové události tato akce slibovala mnohé, a tak ve finále přilákala i zahraniční soutěžící, ze Slovenska a dokonce i Ruska. Splnila veškerá očekávání účastníků?


Celá akce odstartovala kolem 11. hodiny, a to silovým sprintem. Ten se rozděloval na basics (jednodušší verze) a elite (o dost náročnější). Zvlášť potom soutěžili muži a ženy. Mužská verze basics vypadala následovně:


10 shybů,

20 kliků,

30 dřepů,

převrácení pneumatiky a

ručkování na monkey baru.


Dámská potom byla o něco jednodušší, ale i tak dala pořádně zabrat:


25 australských shybů,

35 kliků na kolenou,

30 dřepů,

převrácení pneumatiky a

ručkování na monkey baru.


Jednoduché? Kategorie elite, které se nakonec zúčastnili jen muži, oproti tomu rozhodně nebyla. Nikomu se nepodařilo provést všechny cviky unbroken (bez přestávky/opuštění hrazdy) a výsledné časy se také hodně změnily. Jaké cviky museli soutěžící odcvičit?


10 muscle upů,

30 dipů

20 shybů,

40 kliků,

5 dřepů na každé noze,

převrácení pneumatiky a

ručkování na monkey baru.


Nejrychlejším účastníkem basics byl Lukáš Kvočka, nejrychlejší účastnicí Lionella Pogl a nejrychlejším závodníkem kategorie elite se stal Kitaev Mihail. Disciplíny i počty opakování byly poměrně náročné a dost účastníků si při honbě za nejkratším časem sáhlo až na samotné dno svých sil.



Udělat 10 striktních muscle upů nebylo záležitostí pro žádné začátečníky.


Soutěžili vždy proti někomu dalšímu, takže viděli jak na tom, kdo je a měli motivaci překonávat nejen sebe samého, ale rovnou i soupeře. Nápad konkrétně těchto disciplín byl rozhodně dobrou a pestrou volbou. Co už ale nebylo tak pozitivní, bylo dodržování striktní techniky daných cviků. Bohužel nebyl k dispozici dostatečný počet zkušených a přísných rozhodčích, takže se o hlídání platných opakování starali lidé z řad diváků, či ostatních soutěžících. Pro příště by bylo určité vhodné, mít dopředu připraven tým rozhodčích, kteří budou společně domluveni na jednotné technice a budou ji striktně dodržovat.


Silový sprint bohužel mírně přesáhl rozvržený harmonogram, a tak celá soutěž pokračovala v mírném skluzu. Tomu bohužel nepomohl ani problematický reproduktor a nefunkční mikrofon, který bylo potřeba delší dobu řešit. Nakonec však vše nějak dopadlo a účastníci slyšeli, jak hlas moderátora, tak soutěžní hudbu. Porota ve složení Jan Schubert, David Rejl a Jiří Krob ještě v rychlosti vysvětlila pravidla a šlo se na věc.


Pro první kolo mohli soutěžící během dvou minut využít, jak kruhy, tak hrazdu, bradla i zem. Začalo se pány do 78 kg a jejich výkony byly opravdu famózní. Díky perfektnímu vybavení samotné tělocvičny se kluci nebáli nebezpečnějších dynamických prvků a bylo opravdu na co se dívat. Bylo také hezké, že se soutěže zúčastnili i nováčci, kteří si na ní odbyli svá poprvé a sklidili zde za své výkony respekt a zasloužené ovace. Celkově se publikum celkem činilo a nikdo se nebál své kamarády, známé či rivaly podporovat a dodávat jim tak potřebnou energii a motivaci. S tím souvisí i to, že oproti květnovému battlu se zde tentokrát sešla pořádná hromada lidí a atmosféra byla o poznání příjemnější. Určitě byla velkým plusem i absence „bezpečnostních“ pásek, kolem soutěžních konstrukcí. V květnu kvůli nim totiž seděli diváci celkem daleko od místa dění a soutěžící od nich byli v podstatě odstrčeni.



Filip Krátký a jeho full maltese.


Při tomto battlu ale žádné pásky natažené nebyly, a tak publikum své favority podporovalo z těsné blízkosti a vše působilo akčněji a přemotivovaně. Když bylo potřeba někde udělat prostor navíc (například na zemi), tak publikum ochotně ustoupilo a nikdo nikomu nebránil v jeho výkonu. Ba naopak si i soupeři navzájem pomáhali, hecovali se a dodávali si energii a sílu. Rozhodně se jednalo o jeden z nejpřátelštějších battlů na české scéně.


Po odcvičení všech chlapců z lehčí váhové kategorie se přešlo na ženy. Jednou z nich byla i mistryně Ruska Natalia Kitaeva, která zde svým front leverem nebo swingem 360 zahanbila nejednoho kluka. Nezahálela ale ani Petra Kamínková, které se povedlo spustit stojku do straddle planche.


Následovala mužská kategorie nad 78 kg, která byla plná šeptaných pochybností o tělesné hmotnosti některých soutěžících. No ať si každý sáhne do svědomí, jestli byl v té správné váhové kategorie, ale pro příště by bylo možná lepší mít k dispozici osobní váhu a při registraci každého zvážit, jako tomu na většině soutěžích bývá. Každopádně na to, jak těžcí kluci zde byli, tak podané výkony byly opět ohromující. Paradoxně zde převládala dynamika, která se bohužel v jednom případě tak úplně nepovedla a freestyler Jiří Culík si při třetím nechytnutém shrimp flipu mírně hnul s kotníkem. Nebylo to nic hrozného a nejspíš byl jen v šoku a demotivovaný z celé situace. Kvůli tomu ale urgoval svého kamaráda z lehké váhové kategorie Aleše Kubíka, aby už spolu jeli zpět do Letovic, a tak Aleš přišel o postup do finále, které si svým výkonem vybojoval. Škoda. Na druhou stranu se ale ukázala síla jejich přátelství a snad bude Jirka v pořádku a brzy se zase pověsí na hrazdu.



Maksym Yatsyuk a jeho stojka na jedné ruce.


Po prvním kole přišla pauza pro porotu a na řadu přišla soutěž od stojkuj a inspiruj. Jednoduchá a prostá. Stačilo se dostat do stojky a vydržet v ní co nejdéle. Účastníci mohli využít, jak stálky, tak zem a jedna holčina se vrhla dokonce i na dřevěné bloky. Podtrženo sečteno, stojkařem s nejdelším časem, a to 1:43, se stal Jakub Kocián a titul nejlepší stojkařky s časem 1:39 si odnesla Petra Kamínková. Ano ta holčina, co vyhrála i v Brně, a to proti několika zdatným klukům. Ještě jednou velký respekt těmto výkonům. Soutěž byla milým a příjemným zpestřením a po jejím dokončení a vyhlášení přišel návrat k freestylu.


Semifinále se nějak přeskočilo, a tak se konalo rovnou finále 3 mužských dvojic z každé váhové kategorie (respektive dohromady 4 mužských dvojic a jedné trojice) a jedné trojice z dámské kategorie 1 proti 1. Každý soutěžící zde měl 3x 30 sekund na předvedení svých výkonů na hrazdě, bradlech/kruzích a na zemi. Opět zde padaly neskutečné výkony a jelikož to pro všechny bylo poslední kolo, tak zde neexistovaly zábrany a šetření sil na později. Každý vsadil na jistotu a dal do svého výkonu maximum. Publikum opět intenzivně podporovalo své favority a celé finále bylo plné napětí a ohromujících prvků. Zde se i při opravdu děsivých pádech naštěstí nikomu nic nestalo.


Na pražskou soutěž dorazila i mistryně Ruska.


Na finále bylo pozitivní, že se ihned po skončení nevyhlašovalo, kdo z dvojice vyhrál. To se totiž na většině soutěží účastníci dozví ihned po skončení duelů a při předávání pohárů pak už není nikdo překvapen. Vyhodnocení poroty však proběhlo bleskurychle, a tak se v podstatě ihned po posledním duelu konalo oficiální vyhlášení, které odkrylo následující stupně vítězů.


Muži do 78 kg:

  1. Filip Krátký

  2. Petr Lešák

  3. Štěpán Kurský


Muži nad 78 kg:

  1. Maksym Yatsyuk

  2. Samuel Figur

  3. Jakub Štefanec


Ženy:

  1. Natalia Kitaeva

  2. Petra Kamínková

  3. Barbora Sobotková


Až na několik fatálních nedostatků se soutěž vyvedla na výbornou a jestli organizátor při té další nepodcení přípravu, tak by se díky velkolepým prostorům Trouble gymu mohlo jednat o jednu z nejlepších pravidelných indoor soutěží v naší zemi. Ostatně jeho vyjádření, které k akci napsal na facebook si můžete sami přečíst.


Chtěl bych poděkovat Joh Nyy za cenné rady při plánování akce, porotcům (Joh Nyy, David RejlJirka Krob) za skvělé hodnocení a Honza Holinec za moderování a koučování akce. Dále naší milé obsluze Daniel Koždoň a sudímu pro sprint Jiří Přibyl, Milan Mosna za zapůjčení techniky, Jakub Novotný za fotografování, sponzorům DRILL Athletics Nero Drinks, všem účastníkům za úžasné výkony, které podali, divákům za podporu a také všem ostatním co se akce účastnili.

Gratuluji vítězům Kitaev Mihail, Lukáš Kvočka, Filip Krátký, Maksym Yatsyuk, Lionela i ostatním soutěžícím za podané výkony!!

Byla to první streetworkoutová akce, kterou sem organizoval, měla tedy určité mouchy, ze kterých se do příště určitě poučím, a další ročník akce tak bude ještě lepší!

Chtěl bych se především omluvit soutěžícím silového sprintu, pro které jsem neměl připravené památeční medaile, jsou již na cestě, a tak na začátku příštího týdne je budou mít vítězové (první tři) na recepci.

Co (hlavního) si z akce odnáším do příště? Naplánovat akci více dopředu, tak aby bylo možné sehnat sponzory a byly hodnotnější prizes (především i pro “nepražáky”), nejméně 3x překontrolovat reproduktor (snad se už poté nepokazí), stanovit přesnější pravidla provádění cviků pro sprint a trochu zpřesnit organizaci.“

Honza

Street workoutu se věnuje od roku 2013. Studuje fyzioterapii a pracuje jako trenér. Je členem týmu Workout Mělník a sponzorovaným atletem firmy 4fitness a blackinsomnia. Na českých street workoutových soutěžích získal celkem 8 zlatých medailí a v roce 2019 reprezentoval naší zemi na mistrovství světa ve freestylu v Moskvě.

Další články, které by tě mohly zajímat