Byl tak tlustý, že si neviděl na "výbavu". To ho vytočilo a děly se věci

To byla a je stále jízda, ke které přispěl nepříjemný fakt, že kluk v nejlepších letech neviděl svoji "výbavu". Přes narostlý břich, který bobtnal do velkých rozměrů, to ani nešlo. Co dál, čekat na další vlnu k tukovým varhánkům? Ne, nastala životní revoluce! Jan Krula měl téměř 110 kilo, dostal se na hranici 85 kilo. Dva roky makal. Konec dvojitým obědům, pivnímu lití a kalorickému obžerství. Aby se dokázal změnit, musel se této drogy vzdát. Tady máte druhou část rozhovoru s klukem, který se procvičil ke street workoutu a čtvrt metráku sádla už je minulost. Nyní trénuje u JZCalisthenics.

Co rozhodlo, že jste svolil k takové změně?

Je to trošku úsměvné. Já se před lety vůbec nevážil a nevěděl jsem kolik mám. Ale jeden den jsem na váhu vlezl a já viděl 108 kilo a nějaké drobné. Ale co mě více zarazilo, bylo to, že když jsem klesl pohledem dolů na váhu, tak jsem přes moji „lejtu" neviděl moji výbavu. A to mě dost naštvalo, tehdy jsem se rozhodl něco dělat.

PRVNÍ ČÁST: Totální proměna. Metráček pil 100 piv měsíčně. Jak zatočil se svým tělem?

Byl během těch dvou let nějaký velký problém?

Na začátku byl problém se vůbec zvednout a jít se hýbat, když nemusím. To bylo asi pro mě nejtěžší. Samozřejmě i jídlo a pití byla pro mě droga. Vše je otázka rozhodnutí, jak s tím naložit.

Jak reagovalo okolí na změnu?

Velice pozitivně. S lidmi, se kterými jsem byl v denním kontaktu, tak změnu zaznamenali později, protože jsem šel s váhou dolů pomalu. Největší motivací byli kamarádi, které jsem vídal jednou za delší dobu. Když jsem je potkal, tak mi říkali „jsi nějaký pohublý" a já věděl, že je to ono.

Jaký je svět s méně kily?

Lépe se hned dýchá. Je to hrozně znát i na fotbalových trénincích. Jelikož hraji aktivně fotbal a jeho součástí jsou zimní a letní přípravy, které zahrnují výběhy. A při nich už nejste ten poslední, na kterého se čeká, ale jste mezi prvníma, tak to je super. Člověk se hned lépe cítí nejen při sportu, ale i při běžných činnostech.

A na hřišti bylo co nejtěžší?

Udělat shyb se 100 kilo živé váhy :-).

Co byste poradil těm, kteří tápou, nemají odvahu?

Je dobré najít cvičící parťáky. Lépe se cvičí v týmu než někde sám. A nebát se oslovit nějaké zkušené borce, to je ta nejdůležitější věc. A pak hlavně vytrvat a nevzdávat se. Výsledek se dostaví, i když není za nejbližším rohem.