Chybí nám správná motivace, říká Čech, který i díky handicapu dosáhl na vrchol

Jak cvičí, víme, jaké peče buchty, dorty, aby měl buchty na břiše, víme. Ale jak to má s přístupem ke sportu? Dokázal by bez něj žít, jací jsou Češi podle něj sportovci? Je tu třetí díl rozhovorů světového rekordmana ve shybech, který se snaží motivovat lidi kolem sebe. Jednou z motivací Jana Kareše je také natočení 90denní výzvy, po které překonal světové rekordy. FOTO:

Je sport váš životní styl?

Život beru jako prvovýstup, jako na skalách. Jsem především horolezec se vším, co k tomu patří, tak všechno beru, že je cesta někam na vrchol, který je neznámý, v tom je ten jediný rozdíl. Jednou jdete doleva, potom doprava, občas se trochu vrátíme. Takhle já mám celý život nastavený, nikdy se nevzdám, když tomu věřím a umím si to představit, to je to hlavní!

Jak vy se díváte na pohyb a sport v Česku, je ho málo, hodně, akorát?

Dneska je problém v tom, že všichni mají mobily, youtube, instastories. Já to vidím u své dcerky. Ta, kdyby neměla kroužky, které má nabité celý týden, tak by seděla doma a dívala by se celý den do mobilu a na televizi. Pokud na tohle rodiče nedohlédnou, což je těžké, protože virtuální zábava je tak obrovská.

Co jde podle vás považovat za základní minimum, abyste řekl, jo, ten se hýbe, cvičí, dělá něco pro sebe?

Mám vyzkoušené, že dvakrát týdně hodinka stačí. Jeden můj kamarád začal v padesáti z nuly, teď mu je o patnáct více a jen dvakrát týdně cvičí a je z něho stroj, jak říkají spolucvičenci. Jeho vtipy, stále, v tom to je, baví ho to, miluje to a já mu pomáhám pouze.

Jsou Češi nadšenci do sportu?

Podívejte se, kolik máme mistrů světa? Češi jsou v pohodě, mají i určitě dobré geny, ale chybí jim správná motivace. Já jsem měl štěstí, že jsem měl jako dítě handicap. Pokud bych ho neměl, tak nevím, jestli bych tam, kde jsem teď.

Uměl byste si představit život bez pohybu?

Byla by to dřina nastavit mozek jinak. Mám ho nějak nastavený, za něčím jdu, něco mě živí, je zde nějaká motivace. A tady se i ukáže, jak kdo je silný. Já to poznal, když jsem byl kolikrát rozštípanej v nemocnici. Strávil jsem minimálně půl roku v nemocnici, vím, co to je jen ležet. Zažil jsem stav, že jsem necítil nohy. Takové věci člověka změní.

Co je vaší životní motivací?

Má největší motivace byl můj táta. Ten byl jen kamarád, sportovec, nikdy nic neměl, vyrůstal bez rodičů a tolik lidí ho milovalo. Na pohřbu jsem se změnil úplně, vím, co je opravdu důležité, tak pro to dělám vše, co umím, aby byl tak pyšný, jako jsem já na něho!