Ondřej Lauer: Jaké to je mít v paneláku vlastní tělocvičnu?

1) Ahoj Ondro, jak by jsi zhodnotil svou dosavadní workoutovou kariéru?

Zdravím všechny čtenáře a čtenářky, vášnivé sportovce především! Trénuju již 18 let, z toho street workout posledních 9. Asi si dokážete představit, že za tu dobu jsem toho hodně viděl, hodně zažil. Nebudu se ale zbytečně rozepisovat, vypíchnu jen pár zajímavostí. První roky jsem chodil klasicky do fitka, což přeskočím rovnou do roku 2013. Tehdy jsme začínali spíš něčím jako forest workout. V té době téměř žádná hřiště v ulicích nebyla. My jsme chodili makat do lesa, kde byla hrazda s pneumatikou z traktoru. Tohle vybavení nám bohatě stačilo. Vzpomínám si, že někdy v roce 2014 jsem zaregistroval nějaké první soutěže u nás. Výsledky mi přišly z mého pohledu dosažitelné a tak jsem začal s nějakou individuální přípravou. To se již začínala objevovat workoutová hřiště po městech a budovat se skvělá komunita. Mezi lety 2015-2017 jsem objel několik soutěží v sets and reps a weighted. Samozřejmě co rok, to soutěžících přibývalo a čísla byly úplně někde jinde. To platí ovšem i dnes. I tak se mi ale dařilo držet na stupních vítězů, pokud nepřijeli borci ze Slovenska či Polska, kteří byly v té době prostě jinde. :) Od roku 2017 do současnosti cvičím vyloženě for fun. Nebráním se samozřejmě žádným výzvám, ale výkonnost na soutěže už dávno není. Mým největším problémem je moje tělo. Vždy, když jsem se blížil nějakým svým pomyslným limitům, přišlo zranění či nemoc. Seznam by byl asi na další článek, ale to prostě k vrcholovému sportu patří. Tím ale nechci nikoho odrazovat. O regeneraci a kvalitní stravě můžete číst dnes a denně. Kdo tohle má zvládnuté, ten se nemá čeho bát. Co se týče výkonů, tak královská disciplína byl vždycky shyb. Jen pro představu 40 opáček striktní technikou nebo 80kg na pásku nebyl v minulosti problém.

Ani 4 série shybů po 28 opakováních s 6 minutovými pauzami nečinní Ondrovi takřka žádný problém. FOTO - zdroj: @trenuju_v_panelaku

2) Co tě vedlo k založení profilu trénuju v paneláku?

Přijde mi, že většina mladých dnes sní o drahém sporťáku. Mně bylo vždycky jedno v čem se dostanu z bodu A do bodu B. Já chtěl doma mít tělocvičnu. No a teď ji mám a je to naprosto super! A záměrně píšu tělocvičnu, protože to není o tom mít lavici na benč a hromadu kotoučů. Já tu mám monkeybar s pegboardem, žebřiny, bradla, gymnastické kruhy, velkou hrazdu... (a samozřejmě lavici na benč a hromadu kotoučů). :D Jde o to, že si člověk v pohodě zacvičí a zároveň se na tom vyřádí děti, protože dítě dělá to, co vidí u dospělého. U nás to funguje skvěle. Tím se dostávám k instagramu a profilu "trénuju v paneláku". Dostal jsem se do bodu, kdy jsem chtěl nějak oddělit soukromý profil s rodinnými fotkami a obsah související se cvičením. Bylo to v době, kdy zrovna tělocvična vznikala, takže to tak nějak vyplynulo, aniž bych nad tím dlouze přemýšlel. Neměl jsem vymyšlený žádný koncept. Jednoduše pokračuji v tom, co jsem dělal dříve. Smyslem příspěvků je hlavně pobavit, motivovat ke cvičení, případně inspirovat k vybudování vlastní tělocvičny. Zvláště pokud máte malé děti, tak je to jedna z nejlepších věcí, co můžete udělat.

O pořádné vybavení Ondra v paneláku nemá nouzi. FOTO - zdroj: @trenuju_v_panelaku

3) Jak cvičíš v současné době a jak se ti to daří s dětmi?

Poslední roky to mám víceméně stejně. Přes léto chodím ven a soustředím se na dynamiku s vytrvalostí, převážně pak supersety. Přes zimu je to vždy silová příprava, takže weighted a základy silového trojboje. Tento přístup má obrovskou výhodu v tom, že nevyhoříte. Můžete to takhle dělat roky a stále vás to motivuje. Osobně se vždy na podzim těším už na weighted a na jaře se těším ven na pořádné sety. Samozřejmě nevýhodou je, že pokud se jedné věci nevěnujete dlouhodobě, nemůžou se dostavit TOP výsledky. Pokud člověk nesoutěží, je to naprosto v pořádku. Pokud ale chcete vyhrávat, musíte se soustředit na konkrétní typ tréninku dlouhodobě. Nejde co půl roku lusknout prstem a totálně to změnit. Děti jsou priorita číslo jedna a kdo to tak nemá, neměl by je mít! Pokud jsi bez dětí a máš málo času na trénink, s dětmi nebudeš mít čas žádný. To naštěstí nikdy nebyl můj problém. My máme doma dvě holčičky, jedna je ještě miminko, ale s tou starší od mala chodím na workoutové hřiště, kde ji nechávám lézt všude možně, případně ji používám jako živé závaží. :) Doma to máme podobně. Máme zavěšené různé průlezky, děláme opičí dráhy a podobně. Děti samozřejmě nelze do ničeho nutit, ale stačí jít dobrým příkladem a zbytek přijde sám. Oproti vrstevníkům pak je vidět velká výhoda v motorice a řekněme odvaze se pouštět do výzev, kterých se ostatní bojí. Je to ale vykoupeno nižším soustředěním se na vlastní trénink. Nemůžeš dipovat 100kg na pásku, když pod tebou leze dítě. :D

4) Jaké máš do budoucna cíle po osmnácti letech cvičení?

Jako jsou tu borci jako Marcus Bondi nebo u nás třeba Honza Kareš, takže je neustále se kam posouvat. Momentálně ale nemám na tohle rezervováno 100 jednotek pozornosti. :D Když jsem přestal jezdit na soutěže, začal jsem se zajímat o hodně těžké supersety. V hledáčku mi uvízl hlavně Zef Zakaveli a jeho The G.O.D. SET (kdo nezná, tak je to 50 shybů a 50 single bar dipů bez opuštění hrazdy). Před čtyřmi lety jsem byl opravdu hodně blízko, ale nedopadlo to a pak jsem od toho upustil. Je to ale takový ten strašák ve skříni, ke kterému bych se jednou rád vrátil. V současnosti je mým hlavním cílem udržet si výkonnost a vyhnout se zraněním.

A takhle Ondra vypadá po 100 shybech za 8 minut a 50 sekund a 100 dipech za 5 minut a 45 sekund. FOTO - zdroj: @trenuju_v_panelaku

5) Co zásadního jsi na své workoutové cestě objevil a rád by ses o to podělil s našimi čtenáři?

Pokud to nějaký blázen dočetl až sem, tak ti tleskám. :) Za tu celou dlouhou dobu, co se věnuji trénování, jsem potkal a cvičil s obrovskou spoustou lidí. Někteří se bohužel zranili a museli přestat. Někteří začali studovat nebo pracovat a přestali z nedostatku času. Někdo se našel v jiném sportu. S někým jsem se rozhádal. Někdo se odstěhoval a někdo už také není mezi námi... Spousta lidí psalo "Ozvi se a přijdu". Přišli jednou, dvakrát nebo jsem je nikdy neviděl. No a já jsem pořád tady. Jedu si to svoje a říkám si, jak se to sakra stalo? Stává se, že přijde někdo hodně mladý nebo i skupinka a vidí mě sypat jeden striktní MU za druhým. Většinou se ptají jak dlouho cvičím. Když jim řeknu 16, 17, 18 let, nechápou to, možná tomu nevěří. Říkám jim, že v jejich věku jsem na tom tak dobře nebyl a že mají náskok, stačí vytrvat. V dnešní době technologií to ale mají mladí těžší. Lákadel je spousta a udržet pozornost a motivaci je náročné. Myslím si, že jedním z tajemství úspěchu je hledat vlastní cestu. Nikdy jsem nikoho nekopíroval, nenechával jsem si diktovat, co mám dělat. Soustředil jsem se na to, co mě cvičit bavilo. A to bych chtěl doporučit všem. Hledejte vlastní cestu k úspěchu, jděte po ní a vytrvejte.