JONÁŠ VILIKOVSKÝ - jak se naučil viset hodinu na hrazdě?

Kdo někdy zkusil, co nejdéle viset na hrazdě ví, že to není žádná sranda. A co teprve viset celou hodinu? Tento rekord se podařilo trhnout mladému Jonáši Vilikovskému, který vydrží například i na jedné ruce viset přes 4 minuty. Jak se mu podařilo rekordu dosáhnout, a jakou cestu už ve své workoutové kariéře ušel?

Ahoj Jonáši, jak dlouho už se věnuješ cvičení s vlastní váhou, a jak by jsi zpětně zhodnotil své workoutové začátky?

Zdravím všechny příznivce cvičení s vlastní vahou. Já se tomuto sportu věnuji zhruba od roku 2011. Pamatuji si, jak jsem zhlédl video od Hanibal For Kinga, které mě strašně uchvátilo, jelikož to, co dělal v parku na hrazdách popíralo gravitaci. To byl asi jeden z prvních impulzů, kdy jsem se chtěl začít učit nejrůznější cviky s vlastní vahou. Každopádně asi jako první jsem se chtěl naučit muscle up. Dodnes si pamatuju svůj první, který se mi povedlo provést na podzim 2011, a i přestože byl hodně kopnutý, tak ten pocit, kdy jsem se poprvé dostal nahoru nad hrazdou se nezapomíná. Další můj dodnes oblíbený cvik, byl stojka na rukách, kterou jsem se trpělivě učil asi 6 měsíců. Pak to byly kliky ve stojce a shyb na jedné ruce, který jsem dal poprvé čistě v létě 2014. S příchodem na střední školu jsem začal také paralelně trénovat na soutěž silový čtyřboj (shyby, bench press, trojskok a vznosy), která mě také hodně bavil. Pak ale přišel čas, kdy už jsem si většinu svých cílů v podobě naučených cviků splnil. Dalším krokem tedy bylo dát více opakování, kdy např. shyby na jedné ruce se mi podařily vyšperkovat až na 7 opakování. Postupem času jsem přešel spíše k vytrvalostnímu cvičení, ke kterému mám lepší předpoklady, což jsem tak nějak tušil už od úplného začátku, ale moc si to nepřiznával.

Jakým všem disciplínám jsi se věnoval a nyní věnuješ?

V současné době se věnuji především klasickému cvičení s vlastní vahou (dříve spíše silové cviky) a to v podobě především set and reps. Na střední škole jsem se věnoval silovému čtyřboji, kde se mi zadařilo stanovit český rekord v celkovém počtu 330 bodů a stanovil jsem i rekord ve vznosech a to v podobě 71 opakování. Nyní si občas zajdu i na OCR překážkové závody či závody ve stylu Ninja Factor a samozřejmě i soutěže ve workoutu, jako je především King of muscle up. Dle chuti si také někdy rád dopřeji klasický trénink v posilovně nebo jízdu na kole. Když to všechno zhodnotím, tak mě vždycky bavily ty aktivity, ve kterých můžu dělat rekordy. Je jedno jaké a začíná to těmi osobními a končí světovými. Baví mě se překonávat, baví mě hledat limity lidského těla. 

Tomuto sympaťákovi nečiní problém ani podržet straddle planche, nebo třeba kliky ve stojce. FOTO - zdroj: @buffjonas

Jaké pro tebe bylo hodinu viset na hrazdě?

Bylo to psycho, jelikož je to všechno hlavně o hlavě a rozhodně to jen tak opakovat nebudu. To možná pak někdy, když bych zkusil pokus o oficiální světový rekord. Nejhorší bylo mravenčení v prstech a dlaních. Často jsem je vůbec necítil a musel jsem se dívat na ruce, abych viděl, v jaké pozici je mám. Kdo koukal na video tak si možná všiml, že čas od času přenáším váhu z jedné paže na druhou, a to kvůli tomu, abych zase získal cit do jedné z rukou. Posledních 20 minut bylo také hodně náročných na ramena, která mě dost bolela. Přestože jsem visel pasivně, tak už to ty svaly nedávaly a začal jsem se celý při tom visu třást. Vtipné je, že předloktí na tom bylo po celou dobu vlastně docela v pořádku, což je paradox vzhledem k tomu, že většina lidí už jen z minuty visu cítí právě předloktí. Už jsem ho asi tak vytrénoval, že napumpované bylo až úplně ke konci. Neřekl bych, že by to bylo nějak nudné. Zvládl jsem u toho zkouknout 2 díly simpsonových a kousek filmu. Druhou půl hodinu jsem byl ale úplně mimo. To jsem nevnímal nic a jen se zaměřil na to, abych dal ještě o minutu víc a pak další a další. Děsí mě, že bych mohl pokračovat i přes tu hodinu. Kde je limit zatím nevím.

Jak vypadala tvá příprava pro stanovení tohoto rekordu?

Ta krátkodobá začala někdy v lednu tohoto roku. Jednoduše jsem se snažil naviset celkem 20 - 30 minut v sériích o různých délkách a s minimálními pauzami. To jsem dělal jednou týdně. Pro dlouhý vis je totiž rozhodující dlouhodobá a specifická příprava. Adaptace svalů, které musí nastat pro to, abyste byli schopni dlouho viset nejspíš nejdou udělat rychle a nejspíš jdou natrénovat pouze samotným visem. Jinak by přece kdejaký lezec vydržel viset na hrazdě minimálně 10 minut. Genetika určitě hraje také velkou roli a já jen využívám toho, že jsem vytrvalostní typ. Za ty roky tréninku mám i docela dobrou sílu úchopu, která je konkrétně tady dost potřeba. Teoreticky rezerva v síle úchopu při visu zajišťuje lepší cirkulaci krve do svalů. Bez dostatečné cirkulace nejde viset déle než pár minut. Klíčový je tedy pravidelný trénink visu na nejrůznější způsoby, který u mě trvá už asi desátým rokem. Bonusem je, že času mi to moc nezabere. Jen cca 15 minut, které věnuji tréninku úchopu a to 1 - 2x týdně. Dalším naprosto klíčovým aspektem pro vis jsou mimo techniku i vnější podmínky. Důležitá je jak ideální teplota, dostatek kvalitního magnesia na rukou, zvolený úchop, maximální tření a mohl bych pokračovat dál, ale to by bylo nejspíše na samostatný článek.

Svůj osobní rekord si Jonáš stanovil i ve visu na jedné ruce. FOTO - zdroj: @buffjonas

Jaké máš aktuálně cíle, a co by jsi především rád dalšího pokořil za rekord?

Aktuálně mám za cíl zlepšovat se ve shybech za určitý počet minut. Tato disciplína mě opravdu baví a sedne mi. Pak bych chtěl eventuelně překonat světových rekord ve shybech za 30 minut, který je cca 700 opakování a drží ho můj kamarád a obrovský motivátor Jan Kareš, o kterém se můžete více dozvědět ve shybovací facebookovou skupině JKFPULLUPSMOTIVATION. Můj rekord v počtů shybů za 30 minut je zatím 570 opakování. Dále bych chtěl překonat rekord ve shybech bez opuštění hrazdy, který má ital Tazio Il Biondo s počtem 320 opakování. No a samozřejmě rekordy ve visu i visu na jedné ruce, kdy se mi na jedné ruce podařilo viset už i 4 minuty a  21 sekund.

.