Homepage Reporty Víme, jaký byl Street Hard Workout Battle 2k19

Víme, jaký byl Street Hard Workout Battle 2k19

Autor: Honza

44

28.08.2019

Dva roky zpátky jsem se v Chomutově zúčastnil freestylové soutěže, kterou pořádal tým Street Hard Workers a bylo to pro mě něco úžasného. Tenkrát jsem měl tu možnost setkat se s tehdejším vícemistrem světa Viktorem Kamenov a dalšími úžasnými osobnostmi jako je Vladimir Sadkov, Šimon Forrai a Kallos Boterdael. Motivace jsem měl díky tomu požehnaně a i když jsem nepostoupil ani z kvalifikace, tak jsem si akci neskutečně užil. No a tým SHW letos tuto událost zopakoval a místo pěti porotců jich zařídil hned sedm a všechny mimo naši zemi. Takže nás na letošní akci hodnotil rus Viktor Fedorov, slovák Šimon Forrai, ukrajinec Vadym Oleynik, ruska Tatyana Chumakova, francouz Antonie Lacotte, němec Thanh Nguyen a francouzka Lea Depagneux.


Porotkyně Tatyana ChumakovaJednou z porotkyň byla i Tatyana Chumakova známá jako hefesto_girl_sw


Už jen tohle měl tedy být obrovský důvod, proč se měli workouteři z Československa akce zúčastnit a to ať už jako soutěžící nebo diváci. Bohužel je letos snad kromě MČR a battlu v Karviné účast na soutěžích mizerná a abych se neustále neopakoval tak jen napíšu, že mi pořád není jasný důvod. Dost lidí mě spamuje s tím, kdy zas bude nějaká soutěž a proč se přes zimu nic neděje a pak když mají možnost přijet poměřit sílu s ostatními workoutery, tak zrovna, čistě náhodou, musejí jet hlídat pratetě kočku.


Každopádně mně se soutěž líbila a jsem rád, že jsem se jí mohl zúčastnit. Počasí sice nebylo zrovna na koupačku, ale kromě občasného mrholení jsme si nemohli stěžovat. Cesta do Žatce mi zabrala necelé dvě hodiny, a i když jsem přijel až na konec registrace, měl jsem ještě časovou rezervu, protože zde byly problémy s váhou. Ta totiž ukazovala každému asi o polovinu méně, než ve skutečnosti vážil, a tak se organizátoři nakonec rozhodli, že soutěžící jen nahlásí, kolik kg asi váží. Jako nejspíš to není až tak extrémní nedostatek, ale myslím si, že od zjištění této závady by někdo z SHW stihl dojet domů pro rodinnou váhu a údaje by pak byly alespoň trošku férové. I přes tento detail se však zvládla naplnit pouze lehká váhová kategorie (-75 kg), a střední váhová kategorie (75kg - 85kg) se sloučila s těžkou (85+ kg). 

 

Takový poslední milosrdný hejt bude patřit moderátorům, kterými se letos stali Jura Sasyn a Zdeněk Kraus. Není to až tak kvůli jejich vystupování (i když nejmenovaný z nich, ten bez sádry, se občas choval celkem arogantně a víceméně tak místy kazil atmosféru celé akce), ale spíše kvůli jejich angličtině, která není zrovna moc na komunikativní úrovní. Jura sice zvládal s některými porotci mluvit rusky, ale když někteří z nich neuměli ani anglicky, tak měli problém se mezi sebou navzájem domluvit a vznikaly zbytečné časové prodlevy nebo docházelo k přeorganizování programu u jednotlivých kol. Na to dost soutěžících reagovalo celkem špatně a ani pro mě nebylo zrovna příjemné, když už jsem čekal připravený pod hrazdou a najednou jsem musel vyčkat další půl hodinu, než se odjede lehká váhovka. Jako chápu, že to nebyl ničí úmysl a nikdo nám nechtěl ztěžovat podmínky, ale ono když se už po třetí rozcvičujete a zahříváte v mikině, tak si nejste svým výkonem zrovna moc jistí a nejste v takové té psychické pohodě. Takže bych jen pro příště na post moderátora posadil někoho, kdo zvládne lépe komunikovat s tak pestrou porotou a program bude lépe odsýpat a nebudou vznikat zbytečné prodlevy nebo změny v programu. 

Moderátoři Street hard Workout battle 2K19 Moderátoři zleva Jura Sasyn a Zdeněk Kraus vpravo


Abych ale do úvodu nevnášel jen své připomínky, tak bych chtěl pochválit zázemí, které nám bylo poskytnuto. Nemuseli jsme platit žádné startovné, a i přesto jsme dostali nějaký ten startovací balíček. Parkování jsme měli k dispozici hned vedle hřiště a jídla a pití jsme měli po celý průběh akce také dostatek. Plus se mi moc líbilo hřiště, na kterém se soutěž konala, protože zde byl příjemný dopadový povrch (což někdo, kdo cvičí jen v ponožkách jako já, prostě musí ocenit). Taky tam, oproti Moskvě, byla příjemně úzká bradla a především zde byla samostatná široká hrazda (což je super, protože při dynamice neriskujete intimní kontakt s vedlejšími konstrukcemi a celkově je vám příjemné to, že cvičíte jen na jednom izolovaném prvku). Také se mi líbilo to, že jsme při soutěžních kolech využívali stejně jen bradla a zmiňovanou hrazdu, takže zbylá část hřiště posloužila jako místo pro rozcvičku nebo blbnutí mezi našimi sety.

Honza Holinec na freestylové hrazděPro soutěžící byla připravena samostatná široká hrazda


Prví kolo mělo podle internetových pravidel trvat 2 minuty, ale po asi pátém soutěžícím v lehké váhovce moderátoři oznámili, že času máme kolik chceme, což jsem slyšel poprvé a do teď jsem tuhle informaci moc nezpracoval, ale budiž. Nebudu to nějak hejtit, protože to vlastně jen asi nechápu, takže pro příště bych jen doporučil nějak sesynchronizovat tištěná pravidla s těmi řečenými. Každopádně každý podle svého songu na hřišti strávil něco kolem těch dvou minut a porota hodnotila čistě jen to, co předvedl a neřešila nějaké odpočívání nebo nevyužití času. Ostatní kola probíhala vždy stylem 1v1, takže musel postoupit vždy sudý počet soutěžících a tentokrát zde už panovalo nějaké to časové omezení – 30 sekund hrazda, 30 sekund bradla a 30 sekund zem (bez žebřin, stálek a pole dance tyče). Snad kromě jedné holčiny z Maďarska, která slétla z bradel se nikomu nic nestalo a ani zde nepadaly žádné faily, co se dynamiky týče. Tedy pokud nepočítám své finále, kdy jsem se poprvé rozhodl venku vyzkoušet shrimp flip a i když jsem ho chytil, tak jsem hrazdu zase hned pustil. Pokud jste dokonce viděli video, tak se mě prosím neptejte proč, protože já tomu nerozumím ještě víc než vy :D Opravdu povedené kousky z dynamiky se ale za mě povedly Patriku Černému, Markusi Arbaitovi a především zmiňované maďarce Adrienn Vachter, která chytila např. shrimp flip do dislocatedu, což vypadalo bolestivě (skoro až nechutně), ale zároveň neuvěřitelně dobře. 

 

Opravdu excelentní bylo také vyplnění pauzy mezi sety Viktorem Fedorovem, který si zde jen tak za sebou hodil 8 krásných shrimp flipů. Za statiku zde jednoznačně vítězil ukrajinec Vitaly Pavlenko se svými one arm planchi, francouz Sahann, který ve full planchi skoro až tancoval a samozřejmě také náš Filip Krátky, kterému na full maltese skoro až nestačila ta široká hrazda, o které jsem psal výše.


Filip Krátký ve full malteseFilipovi byla i takto široká hrazda pro jeho full maltese krátká


Z holek mě zde oslnila naše vícemistryně Klárka Čuříková a taky úžasná 12 ti letá holčička (pokud někdo víte jméno, tak mi ho prosím napište pro correct), která zde předváděla opravdová pekla.


12 letý účastnice ženské kategorieV ženské kategorii soutěžila i teprvé 12 letá workoutistka

 

Po finálních kolech bylo nakonec umístění následovné:


Muži pod 75 kg

1. místo Vitaly Pavlenko

2. místo Patrik Černý

3. místo Filip Krátký


Muži nad 85 kg

1. místo Jan Holinec

2. místo Miroslav Vojtěchovský

3. místo Adam Valdhans

 

Ženy

1. místo Klárka Čuříková

2. místo Adrienn Vachter

3. místo Nikola Křišťanová

 

Když už jsme znali veškeré výsledky, tak ještě před vyhlášením proběhlo superfinále o titul absolutního vítěze o 10 000 korun, které do soutěže věnoval firma WOclub. Do finále jsme šli dva kluci plus Klárka, což mi přišlo vůči ní trochu nefér, ale asi se to jinak udělat nedalo. Na toto superfinále nám byla vymyšlena speciální pravidla a to taková, že jsme měli minutu na hrazdu a minutu na bradla s tím, že když z něčeho z toho spadneme, tak čas končí. Mohli jsme si vybrat, na kterém ze zmiňovaných prvků začneme a pak jsme prostě ihned šli na ten druhý. Věděl jsem, že proti ukrajinci asi moc nemám šanci, ale i tak jsem do toho šel a vydal ze sebe maximum. Ze začátku se mi to nezdálo, ale ty dvě minuty bez přestávky byly docela hard a po skončení mi krev ve svalech rozhodně nescházela. Každopádně respekt soupeři, který byl neuvěřitelný a já si souboj s ním opravdu užil a jsem rád, že jsem takové výkony mohl vidět naživo.


Honza Holinec v superfinále o titul absolutního vítězeHonzova stojka ve finále o prize money

 

Vyhlášení bylo emotivní a nezapomenutelné, protože můj obrovský vzor Vadym Oleynik měl snad pro každého vítěze speciální proslov a ta pozitivní energie a jeho radost z celé akce byla úžasná a dodala mi neskutečnou motivaci a chuť pokračovat v tom, co dělám. Také bylo perfektní to, když mi Vadym symbolicky pil z mého poháru šampáňo, kterým jsme byli chvíli předtím společně postříkání. Připadal jsem si jak na vyhlášení formule jedna a prostě přesně pro takové chvíle se vyplatí na podobné akce jezdit. Poznáte nové lidi, zažijete něco nového a především naberete motivaci a probudíte v sobě ty impulzy, které vás budou hnát dál a dál.

Porotce Vadym OleynikHvězdný porotce z Ukrajiny Vadym Oleynik


Děkuji týmu Street Hard Workers, všem sponzorům této akce, všem lidem, co si udělali čas a dorazili a především mému týmu Workout Mělník, který mi pomáhá takovéto akce absolvovat, připravovat se na ně a také se s ním můžu podělit o veškeré své úspěchy a radosti.

 

A jak vnímal průběh akce samotný organizátor Rostislav Vošický?

Osobně jsem ze soutěží velmi spokojený. Soutěž byla nabitá osobnostmi z workoutu. Na soutěži bylo celkem šest mistrů. Vitaly Pavlenko byl ochoten jen na základě naší pozvánkové zprávy přes instagram přijet až z města Sumy, které je 40 km od hranic Ruska a strávit 38 hodin v autobuse. Což se mu vyplatilo v podobě celkového vítězství. Atmosféra battlu byla přátelská a bylo navázáno spousta nových přátelství, což je i hlavní smysl těchto akcí.


Absolutní vítěz Street Hard Workout Battlu 2K19Kvůli titulu absolutního vítěze absolvoval Vitaly Pavlenko 38 hodinovou cestu autobusem

Honza

Fyzioterapeut, který se street workoutu věnuje od roku 2013. Je členem týmu Workout Mělník a na českých street workoutových soutěžích získal celkem 8 zlatých medailí. V roce 2019 reprezentoval naší zemi na mistrovství světa ve freestylu v Moskvě.

135ee899de6ea79.png

Najdi nejbližší hřiště

Další články, které by tě mohly zajímat