Maximální motivace a cesta vpřed. Nevěřila si! Co se stalo?

A jedeme dál. Sedmý týden visení na hrazdě byl zakončen street workoutovým kempem na Šumavě pod taktovkou Davida Rejlla WCO elite coach a trenéra z Beat Up Calisthenics GYM - Jan Zdrubecký Jana Zdrubeckého. Už v prvním článku jsem tento kemp vzpomínala a tiše doufala, že budu natolik fyzicky zdatná, že ho zvládnu. Zvládla jsem ho. Ale v pondělí jsem chodila jak napr…ý kačer. Ano. Je tu další pokračování Lenky Vrzalové, redaktorky Českého rozhlasu Regina, která v tréninku stále drží a občas vymění mikrofon za hrazdu, bradla a zem.

Kolem 30 lidí se sjelo na Šumavu, 3 hodiny cesty z Prahy. Průměrná teplota 15 stupňů Celsia a v hlavě trochu strachu, jaká parta se sejde, jak to bude náročné a zda to tak celkově přežiju. Dohromady jsme to přežili.

Je osvěžující, když se setkáte s lidmi, kteří sice pohyb milují, do tréninku dají všechno, ale jak se lidově říká „neposerou“ se z toho, že mají ještě mezery. Ty totiž byly vidět na každém kroku. Najednou zjistíte, že technicky nezvládáte ani základní pětku, že vám lopatky žijí svým vlastním životem místo toho, aby je správně zapojovaly, a že se na konci kempu ani neudržíte na hrazdě, protože vás pekelně bolí dlaně.

Demotivace vs. Motivace

V mém dospělém životě jsem zjistila, že místo toho, aby mě motivační videa nebo nějaké kecy motivovaly, mají opačný efekt. Místo toho, abych si řekla „to chci taky dokázat“, tak si řeknu, že je to v černé díře, nemám na to a dostávám se pomalu, ale jistě do hluboké deprese. Po dlouhé době jsem v průběhu i na konci kempu cítila ten pocit „to chci taky umět“ bez demotivačního čertíka šeptajícího do ucha „Ty?“

Prostě vím, že ve street workoutu nebo kalistenice nejde vše hned, a hlavně mám návod, jak tu si tu cestu vytvořit, aby to mělo efekt, dělala jsem to správně a aby mé tělo i správně pracovalo. Případně to mohla předat ostatním lidem, kamarádům, klientům.

A co teď?

Pche. No není konec, jak by se mohlo zdát, ale teprve začátek. Určitě chci pokračovat v dalších kurzech a vzdělávání se v této oblasti dál. Určitě chci být tak dobrá, že bych mohla trénovat skupinu lidí a být psychicky zdatná, že mě jejich výmluvy nebudou štvát.

Čeká mě hodně hodin tréninku, hodně rán, kdy mě bude bolet i čistění zubů. Ale – asi je to tím šumavským vzduchem nebo prostě pocitem, že jsem našla partu lidí, kteří mě jen tak nenechají sedět a utápět se v demotivační depce – vím, že nepřestanu. Kdyby byl street workout kluk, tak to je ten princ na bílém koni. Takže si jdu natřít svoji domácí hrazdu na bílo a makat.