Na co si dát pozor při soutěžení ve freestylu?

Street workoutová sezóna je před námi a my se můžeme těšit na další povedené soutěže a akce. K jednou z těch bezpochyby nejzáživnější bývací freestylové soutěže, a proto se dnes podíváme na to, co vlastně po soutěžících chtějí pravidla, a proč tak často dochází k neshodám diváků.

Na úvod je třeba rovnou uvést, že freestylové soutěže mají většinou vždy jasně stanovená pravidla a bodové hodnocení, na základě čehož se i udělují jednotlivé poháry a medaile. Ať už má kterákoli soutěž jakkoliv upravená pravidla podle svých preferencí, tak se organizátoři snaží tyto ucelené náležitosti zavčasu zveřejnit, aby se s nimi mohli soutěžící důkladně seznámit a připravit si podle toho svá vystoupení. 

V pravidlech bývá uvedeno, které konkrétní výkony porotci hodnotí a jaké body za ně mohou udělit. Častým schématem bývá varianta, kdy jeden porotce hodnotí statické prvky, druhý dynamické prvky a třetí hodnotí celkový dojem často spojený s hodnocením přechodů mezi jednotlivými prvky, a nebo hodnotí zvlášť silově dynamické prvky. Rovnost bodů jednotlivých porotců (ať už jich je i případně více) bývá totožná, což znamená, že cílem každého soutěžícího by mělo být získat co nejvíce bodů od každého jednotlivého porotce, a ne se zalíbit jen některým. Tím se dostáváme k jádru tohoto problému. Vítězi freestylových soutěžích totiž bývají ti nejkomplexnější workouteři, kteří nejlépe splňují nároky pravidel a porotců. V očích diváků se pak ale často blýskají domněnky, že měl vyhrát ten a ten freestyler, protože předváděl neustále šílenější a šílenější statické či dynamické prvky, ale to že někdo vyniká v jedné disciplíně zde bohužel neznamená, že bude tím automaticky i tím nejlepším.

FOTO - zdroj: @teapack5

V České republice se místy stává, že jsou někteří freestyleři vyhraněni více k dynamickým prvkům a ve statice až tak dobří nejsou. Poměrně častěji se potom můžeme setkat s freestylery, kteří umějí neskutečné statické a silové prvky, ale těch dynamických se bojí, a nebo jím zkrátka nejdou. Z toho důvodů je potom samozřejmě pro porotce složitější rozhodnout o tom, která dovednost má v jejich očích větších váhu, ačkoliv se častěji můžeme setkat s názorem, že statické prvky by měly mít větší hodnotu než ty dynamické. Každopádně obecně není nic černobílé ani v otázce předvádění a hodnocení jednotlivých výkonů, a proto je i z pohledu porotců náročnější rozhodnout o tom, kdo si vítězství zaslouží. 

Podtrženo sečteno i když někdo předvádí neskutečné výkony jedním směrem, nemusí se automaticky stát vítězem dané freestylové soutěže. Ve většině případů pravidla vyžadují komplexní výkony, které by i mimo jiné měly být předváděny v návazných a elegantních kombinacích. I z toho důvodu se může kolikrát umístit na lepším místě někdo s na první pohled nižší workoutouvou úrovní, jelikož porota mu vzhledem k nastaveným pravidlům musí za komplexnost či návaznost udělit vyšší hodnocení než tomu, kdo předvede sice šílené prvky, ale bez návaznosti a obsažení všech aspektů. Častým problémem jsou potom také pády či nepovede prvky, za které sice porota většinou nestrhává body, ale zároveň žádné ani nemůže udělit. Tento bod se týká hlavně povinné 3 vteřinové výdrže statických prvků, kterou stále plno workouterů nedodržuje a zbytečně se tak ochuzuje o plusové body.

FOTO - zdroj: @jan_coach_zdrubecky

Jak tedy nepodcenit freestylovou soutěž? V jednoduchosti si nastudovat pravidla a podle nich si vymyslet svůj set. Důležité je obsáhnout alespoň nějaké dynamické prvky, podržet minimálně 3 vteřiny širší množství statických prvků, přidat i nějaké dynamické silové prvky a snažit se o déletrvající kombinace na jednotlivých náčiních. Ačkoliv to porota nemusí vždy brát v potaz, tak za určitou výhodu pro bodové hodnocení se dá považovat i využití více prvků jako jsou hrazda, bradla, kruhy, žebřiny, stálky, pole tance tyč ale třeba i zem. Zkrátka nestrávit většinu času jen na dvou nářadích.