Už jsi slyšel o Fire Fighter Combat Challenge? Vícemistrem světa je Čech Jan Pipiš.

Definuje ho jo rychlost, síla, vytrvalost a odhodlání. Mladý hasič, který se jako první z Čechů zapsal díky svým výkonům do americké síně slávy. Přes den zachraňuje lidské životy a ve svém volnu soutěží v náročné disciplíně Fire Fighter Combat Challenge. Už jsi o ní slyšel? Představ si, jak se cítíš, když musíš s nákupem šmatlat po schodech, protože nejede výtah. A teď si představ, že máš přitom na obličeji masku, na zádech těžký batoh a přes rameno pytel cementu a běžíš na čas…ale pozor tohle je jen jenom zdánlivá část této náročné soutěže. Jak probíhá příprava na závody a jaká je realita většiny sportovců během závodů ti prozradí jeden z nejrychlejších mužů světa Jan Pipiš. 

1. Co bys o sobě řekl lidem, kteří o tobě slyší úplně poprvé ?

(jak bys popsal sám sebe v několika slovech)

Jak bych popsal sám sebe? Je to těžká otázka, já sebe vnímám jako někoho, kdo se snaží plnit si své sny, žít zdravě a žít tak abych mohl svou prací, sportem inspirovat lidi okolo sebe. Pro ty co mě neznají, sloužím jako profesionální hasič na centrální stanici Liberec, mojí specializací je řidič hasičských vozů - strojník a práce ve výškách jako lezec záchranář.

Reprezentuji Českou republiku v závodech zvaných Firefighter Combat Challenge, což je pro představu silová soutěž ve výstroji hasičů, jakou můžete vidět u ostrých zásahů. Závodění spočívá v tom, že takto oděni zdoláváme ještě navíc se závažím třípatrovou věž, představte si chůzi s těžkým batohem, a ještě by vám na obličej dali masku a na rameno pytel cementu, tak přesně takhle těžké to je! No a tím samozřejmě nekončíme, na věži táhneme další pytel cementu na laně (samozřejmě se jedná o sbalené požární hadice), následně pokračujeme během dolů ze schodů, dole mlátíme palicí, běžíme slalom, táhneme hadici plnou vody a na závěr je běh s figurínou dospělého osmdesátikilového chlapa! To jsou přesně čtyři pytle cementu! Figurína leží, my ji zvedneme a couváme s ní do cílové čáry, kam to je okolo 35 m. A jak nám to dlouho trvá? No věřte mi, že než jste dočetli, už se válím v cíli. Válím doslova, čeká na nás tým zdravotníků, pořadatelů, co z nás vše sundá a drží nás na nohou.

A jaký jsem v osobním životě? Sám sebe považuji za cílevědomého, tvrdohlavého blázna, co se honí za snem, co znám pouze a jenom já. Mám rád pohyb všeho druhu a snažím se všechno vidět v tom lepším světle, jinak bych nemohl dělat to, co dělám. :)

Honza je profesionální hasič.

2. Jak dlouho závodíš ve Firefighter Combat Challenge (FCC)?

Můj první závod FCC byl v roce 2015 a musím vám říct, že jsem vážně trpěl. V zimní přípravě na přelomu 2015/2016 jsem opravdu začal tvrdě trénovat. Byl jsem čerstvě po maturitě a hned jsem nastoupil k profesionálním hasičům. Následně v roce 2016 jsem se dostal na hranici profesionální úrovně tohoto sportu a v roce 2017 jsem ji i oficiálně jako první závodník z naší republiky získal, a to společně s medailí více mistra světa z kategorie štafet. Byl to neuvěřitelný okamžik, který byl obrovským krokem vpřed. Rok 2018 jsem přivezl dokonce 16 medailí a zažil první okamžik absolutního vítězství v Rakousku ve všech kategoriích. Rok 2019 začal úplně stejně, nyní je cíl jasný, titul… titul mistra světa, užívám si cestu, do které dám všechno, co budu moct. Povede se mi to? Nevím, ale určitě bude co sledovat!

Honza je jako jediný Čech díky svým rekordům zapsán v americké síni slávy.

3. Vzpomeneš si, jak vypadala tvoje první soutěž v FCC ? 

Jak vypadala? No strašlivě, do teď mám schované video z GoPro kamery a je to vážně obrovský diametrální rozdíl. Každý, kdo běžel přede mnou a teprve po mě vypadal tak ladně, závod sám vypadal tak jednoduše. Já vypadal, že téměř vypustím duši, a to jsem tento sport na nižší úrovni s názvem Toughest Firefighter Alive (TFA) dělal už od roku 2013. Tato zkušenost mě dostala tam, kde jsem, postavila mě před dlouhou cestu a spoustu práce.

Výsledky nejsou zadarmo, je za tím tvrdá dřina a spousta času.

4. Jak často trénuješ a jak vypadají tvé tréninky?

Trénuji velmi často, nejčastěji dvoufázově. Je to složitý plán, který se snažím složit jako mozaiku. Zima je jasný, síla, síla, síla, dva měsíce před prvním závodem zařazuji dost kondičních prvků, prvků na explozivní sílu, dynamiku a samozřejmě techniku. Všechno zabere strašně moc času a stojí hodně sil. Pro představu sezónního tréninku, v kterém je na programu dopoledne dynamika a odpoledne technika. Okolo sedmé hodiny ranní zahajuji den tvrdými intervaly na vesle, před kterými nesmí chybět rozcvička a aktivace. Odpoledne se snažím simulovat závod, který dělím na části a vše si trošku kořením. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, vždyť to znáte.

Dvoufázové tréninky jsou u Honzy téměř na denním pořádku.

5. Která disciplína je pro tebe při soutěžení nejtěžší?

(běh do schodů, bouchání kladivem, přemístění figuríny...)?

Tohle je těžká otázka, sám odpověď pořádně neznám. Jednotlivé disciplíny mám v rámci našeho týmu nejrychlejší téměř všechny. Naopak co je mou předností, tak to jsou schody, na kterých dokážu držet tempo pořád stejné, ba naopak i rychlejší, a to ve finálovém pavouku, kde běžíme v krátkých časových intervalech 5x po sobě. Nejtěžší pro mě je natrénovat a vydržet práci ve vysoké tepové frekvenci na celou trať. Je to hodně o taktice, nepřepálit začátek. Obětovat třeba sekundu a nepřijít o pět. Čas v tohle závodě plyne sakra rychle.

Honza vyniká v běhu do schodů.

6. Co tě dokáže zaručeně namotivovat, když se nemůžeš dokopat k tréninku?

Nikdy se mi nestalo, že bych se musel dokopávat na trénink. Jsem plánovač, chci mít sám sebe a dodržování trénininků tvrdě pod kontrolou, cítím se jako kdybych v sobě měl dvojí osobnost, protože kdybych chtěl zvolnit vyrojí se ta druhá co mi to nedovolí... Motivace je důležitá, každý jí potřebuje, mně jí dodáváte vy, fanoušci, moje rodina, skvělá přítelkyně, kolegové v práci. Hlavně si říkám, že už jsem moc daleko na to, abych přestal, otočil se zády ke svým snům a cílům a přestal žít pro to, co dělám.

Je důležité uvědomit si, proč jsi začal a nevzdat se.

7. Co ti pomáhá zvládnout zvládnout stres před startem? 

Nervozita je zabiják výsledků, já se naštěstí z těhlech stavů “vyzávodil”. Uklidňuje mě pocit připravenosti, klid mi dodává tým, který mi pomáhá oblékat rukavice, nasazovat masku, přilbu, dýchací přístroj, fungujeme jako jeden. Nervózní jsem byl minulý rok ale hned několikrát, a to, když jsem závodil krátce po nemoci na velkých a důležitých závodech. Výsledkově to nebylo úplně zlé, ale následky katastrofální, zvracel jsem, vypínal se po doběhnutí, co taky čekat jiného? Bohužel na této úrovni se některé závody se závazky vynechávat nemůžou.

Důležitá je podpora týmu.

8. Jak vypadá tvoje závodní období? 

(Většina lidí má představu o tom, jak během cestování za soutěžemi poznávají novou kulturu, užívají si skvělého jídla a luxusní hotely. Realita je mnohdy taková, že sportovci tráví spousta hodin na cestách, nevyspaní a neodpočatí pak musí podat co nejlepší výkon). 

Skvělé jídlo, je většinou dost nezdravé jídlo nebo těžké, prostě vždycky je pro mě téměř zakázané. :D Realita je taková, že v době mezi závody piluju detaily, připravuji tělo, mysl na závod, pokud sám sebe nevidím jako vítěze, nebudu si věřit, nikdy nic nedokážu. Necelý týden před závodem už jen odpočívám, rehabilitace, protahování, odpočinek. Závod samotný probíhá stabilně dva dny, Evropa tři dny a svět týden. Cesty jsou dlouhé, průměrně jezdíme okolo 6-7 h jízdy, proto jezdíme den dopředu. Luxusní hotely? Oni omylem, někdy se spí pod stanem, někdy normální hotelové pokoje, booking.com. V začátcích jsem spával dokonce i v autě, vařil si na parkovišti na vařiči, měl auto ledničku s krabičkami a takhle bivakoval. Víte, kdy to bylo? Byl to přesně závod FCC Austrian Well 2018, ano již zmíněný, mé první absolutní vítězství. Stejně tak první Firefit 2019, kam jsem sám letěl letadlem, napůl oblečený v zásahovém závodním obleku, přilba v podpaží, zásahové boty, koukali na mě jako na blázna! Na letišti mě musel vyzvednout jeden z týmu pořadatelů, spal v nejlevnějším krcálku pro jednoho, chodil pěšky asi 3,5 km na závodiště s batohem a zase jsme téměř všechno vyhráli. Ceny mi kolegové museli převést na další závod, protože do letadla jsem byl bez šance. Kolikrát není ani čas si pořádně prohlédnout město kde se závodí, musíme třeba spěchat zpět do práce, nebo jsme tak unavení, že není síla chodit po turistice a zajímavých místech. Tím legrace nekončí, jsem si sám sobě manažerem, takže po návratu pokračuje tréninkový proces, focení, články, videa, vše si natáčím sám, připravuji a píšu sám. Potřeboval bych den se 48 hodinami.

Podat kvalitní výkon po dlouhé a náročné cestě není jednoduché.

9. Jak se ti daří skloubit pracovní povinnosti se soutěžením? 

Je to náročné, jak už jsem řekl, hlavně časově. Mám oporu ve své vysílající organizaci a jsem hrdý, že můžu reprezentovat HZS Libereckého kraje. Tréninky můžu provádět i v práci v rámci fyzické přípravy, ale v první řadě jsem hlavně výjezdový hasič! Občas náročnost naší práce takřka zlikviduje tréninkový a odpočinkový program, další náročný úkol, naučit se porozumět tělu. Většinu závodů, co jezdím, tak jezdím z vlastního volna a financí. Někdy je to vážně náročné a obzvlášť to bylo těžké na úplných začátcích, s tím rozdílem, že teď mám už jen jednu brigádu ve dnech volna. Spíš jsem si už zvykl.

Všechno je jenom otázka priorit.

10. Jak to zvládáš s financemi, máš nějaké sponzory? 

Mám a né málo. Nejedná se jenom o finance, ale hlavně materiál. Nejdůležitější byly a jsou firmy, co vyrábějí věci, ve kterých závodím. Oblek DEVA z Frýdku-Místku, boty Haix z Německa, dýchací přístroj a masku Scott z USA, přilbu Bullard z USA, rukavice Askö z Rakouska, speciální kompresní ponožky Royal Bay české výroby. Finančně mě podporuje HZS Libereckého kraje, Liberecký kraj, město Liberec, pivovar Svijany, Luing Pyrex, Kobit THZ, který mi i vyrobil první oficiální kaiser na trénink v ČR a závěrem SČVK. Každý sport na profesionální úrovni stojí obrovské úsilí, a to se nejvíc projeví v peněžence, jídlo musí být dokonalý, odpočinek kvalitní, masáže, sauny, vitamíny, zelenina, ovoce. Pořád je v tom obrovská část z mé výplaty a stovky hodin času. Osobní život, tak ten padl naprosto kompletně.

I když má Honza ne málo sponzorů, soutěžení je finančně velmi náročné.

11. Nedávno jsi prodělal těžký zápal plic. 

Jak vypadá momentálně tvoje příprava na další sezónu?

Opravdu hodně nedávno, nyní jsem zpátky v práci teprve třetí týden. Nebudu lhát, tohle byla asi poslední kapka po minulém roku. Neměl jsem úplně štěstí, po prvních dvou úspěšných závodech jsem dostal salmonelu, deset kilo dolů, pak to rychle dohánět, abych jí před mistrovstvím Evropy dostal znova a proč? První případ byl, když jsem na zahraničním výcviku v Polsku dostal špatné maso a druhá po nástupu nováčka a jeho tiramisu, co odpálilo celou směnu. Stálo mě to všechny závody v roce, rekonvalescence po jedné salmonele je až půl roku, takže si to dokážete představit. Zápal plic tomu dal ke konci roku korunu, padl jsem 25. prosince v práci a ležel měsíc, 15 kg dole, depky, ztráta motivace, víry v úspěch a návrat…

Teď tu stojím s chutí zase lámat svoje a lidské možnosti. Mám zpátky 10 kg, pomalu se mi vrací i síla, mám za sebou i první výběhy do schodů. Bude to hodně moc bolet, ale já se nikdy nevzdám a víte co? Jsem i rád, mám rád zkoušky a výzvy, takhle přesně to beru. Zajímá vás, jak to všechno dopadne? Mě taky! Tak mě podpořte na instagramu pipis_workoutlife a buďte u toho se mnou! Věřte v sami sebe!