Dá se naturálním cvičením za rok a půl shodit 65 kilogramů? Ano dá!

Ahoj všichni moje jméno je Luděk Gerčák a rád bych se s vámi podělil o svůj příběh. Podobně jako většina fanoušků této stránky jsem i já prošel nějakou tou změnou k lepšímu. Říká se tomu progres a samo o sobě je to slovo celkem motivační. Má ale jeden drobný háček – progres není nikdy konečný a člověk rád posouvá osobní cíle a možnosti stále výš a výš. Já to tak mám – cvičení už pro mě není jen činnost, která mě dělá zdravějším, silnějším a celkově životu schopnějším. Cvičení je pro mě životní styl.

Na počátku bylo 155 kg 

Ano – výchozí váha a počáteční bod byl na 155 kg, kam jsem se díky své cílené sebedestrukci doslova „dopracoval“. Prostě jsem si evidentně nevážil sám sebe a ani jsem se o sebe nezajímal. Omlouval jsem se mottem, že o mě nejde, že hlavně chci, aby byl můj tříletý kluk šťastný. Na kolik se tohle nesmyslný motto rozporuje, jsem pochopil až později. Takže pokud tu chcete být pro ty, které milujete celým svým srdcem a naplňují vaše životy, musíte myslet v první řadě na sebe. A není v tom nic sobeckého, nebo nějaká sebestřednost apod. Je to prostě logický fakt! Ze dne na den jsem si řekl: „A dost!!! Pokud sám se sebou nezačnu něco okamžitě dělat, naložím se svým životem nejhůře, jak s ním naložit můžu.“ Rozhodnutí a jít si zatím – to je to, o co tu běží – v kombinaci s uvědoměním jsou nejdůležitější body. Nestačí o tom jen mluvit „měl bych“ nebo „musím“ – prostě to udělej teď hned. Nepřemýšlej nad tím, proč by to nemělo jít teď, nebo proč to nepůjde zítra – to je stejně jen výmluva proč to neudělat.   

 Luděk je vzorovým příkladem toho, že člověk může dokázat cokoliv si zamane

Vlastní rozum je základní kámen úspěchu
Nejdůležitější je strava – se stravou stojí a padá případný úspěch, nebo neúspěch. Neměl jsem žádný „super vybroušený“ osobní jídelníček – jen v mozkovně zdravý rozum připravený k použití. Nenasadil jsem si žádný LOW CARB, žádný přerušovaný půst, žádný LOW FAT, žádný zázračný diety a nic jiného, dokonce jsem ani nepoužíval aplikaci kalorických tabulek a ani kuchyňskou váhu, kterou stejně nemám dodnes. Asi moc lidí „nepotěším“, ale neměl jsem sestavený jídelníček na míru, ani jsem nic nekonzultoval s výživovým, nebo jiným poradcem, jen jsem použil vlastní mozek a vyřadil vše špatné jako cukr, bílou mouku, polotovary, sušenky, sladkosti, blbosti a další zbytečné nesmysly. Nic jiného, než pravidelné a minimálně zpracované jídlo prostě, nefunguje lépe – v jednoduchosti je krása a síla.

Vše začalo v lednu 2018
Za leden 2018 zmizelo 20 kg – přiznám se, že mě samotného to vyděsilo a pro jistotu jsem navštívil lékaře. Po několika vyšetřeních a testech (i na specializovaných odděleních a pro jistotu i na onkologii) byl výsledek, že je vše v pořádku. Resumé lékařů bylo, že tělo zvyklé na obrovský přísun kalorií je v těžkém deficitu a ve stejném měřítku si ho začalo brát z tukových zásob – špajzka byla prostě „dobře“ předzásobená. Dalším faktem razantního úbytku váhy je ten, že u obézních lidí, jakým jsem byl, jdou v první fázi první kila hodně rychle dolů. 20. února 2018 jsem poprvé vešel do posilovny a přidal pohyb a všeobecně cvičení. Tady si už přesně dnes nepamatuji, jak postupoval váhový úbytek, ale bylo to myslím tak, že v únoru a březnu to bylo po 10 ti kg, pak březen, duben a květen po cca 5 kg. Podtrženo sečteno dole je k dnešnímu dni nějakých 63-65 kg a aktuálně jsem na váze +/- 92 kg. Nikde jsem si nic nepoznamenával, ani jsem se nefotil, ať už jen k budoucímu porovnání – ani mě to nenapadlo, možná škoda, ale já to dělal v první řadě sám pro sebe. Nepotřeboval jsem porovnávací fotky, protože jsem přesně věděl, z jakého bodu vycházím (myšleno 155 kg), kam jdu a jaký je tedy můj směr, kterým se mám, a hlavně chci, ubírat.

Nepotřebujete zázračné pipulky, abyste se dopracovali ke své vysněné postavě

Tvrdá dřina, pot, krev a slzy
V posilovně jsem trávil každý den od pondělí do pátku. Mám hodinový silový tréninky a hodinu se věnuji kardiu, které zařazuji i v sobotu a neděli. Dřel jsem jako pes a dřina mě neskutečně nabíjela. Posilovna je pro mě neuvěřitelný drtič jakéhokoliv stresu. Do fitka jsem mohl přijít s jakýmkoliv neřešitelným problémem, z posilovny jsem odcházel se třemi možnými řešeními. Vyplavování endorfinu prostě u mě funguje na plné obrátky. Tímto stylem jsem jel až do nějakého konce května, kdy jsem se pak věnoval pouze silovým tréninkům, které jsem prodloužil na cca 1,5 – 2 hod. a mám to tak dodnes. Ze začátku jsem měl fitness trenéra, abych si v posilovně spíše neublížil. Na začátek fakt super a určitě doporučuji každému, kdo má minimální nebo nemá dokonce žádnou zkušenost s fitness. Jenže čím déle jsem cvičil, tím více jsem chápal že jeho plat je přímo úměrný s mou návštěvou posilovny. Neříkám, že mě učil něco špatně, to ne. Určitě mě to učil nejlépe jak mohl, respektive jak uměl, jenže já potřeboval odjet trénink přesně tak, jak jsem ho odjet potřeboval. Trénink v přesně stanoveném čase, a především délce mě přestal vyhovovat. Od samého začátku svého cvičení jsem se po večerech ještě vzdělával, a to dělám dodnes. Všeobecně vyhledávám informace, které mě zajímají, hodně čtu, sleduji různá videa a čerpám inspirace od lidí, kteří mají k danému tématu co říci. To, co mě zaujme se snažím přizpůsobit sám sobě a následně aplikovat.

Někde jsem vyčetl, že je dobré po nějakém čase (třeba rok) změnit fitko. Především proto, že si sval poměrně rychle zvykne na úhly i typy cvičení. Naučí se pracovat v definovaném úhlu a svou stresovou zátěž, která ho stimuluje k růstu, zvládne zpracovávat mnohem snadněji. Samozřejmým řešením je přidávání váhy, jenže sval stále pracuje pod stejnými, stereotypními úhly, pouze s větší váhou. Což logicky vede k růstu svalu ale ve stále stejné definované uhlové formě. Když sval dostane jiný zátěžový úhel, dostane i jiný stavební růstový podnět. Tahle informace, kterou jsem vyčetl, mi dávala logický smyl a po roce jsem změnil fitko. Sám za sebe musím říci, že rozdíl byl pro mě neskutečný a já se cítil jako na samém začátku svého cvičení. Na jiných strojích jsem najednou cítil svalovou zátěž úplně jinak. To jsem i očekával, ale obyčejné protisměrné kladky, jen s jiným úchopovým madlem, od kterých jsem změnu nečekal, byly najednou úplně jiné. Pro mě mnohem lepší. Mohu tak s klidným svědomím říci, že učit se na nových strojích má neskutečnou přidanou hodnotu ve formě nové stimulace růstu svalů.

 
Luďkovou největší motivací je jeho čtyřletý syn

Suplementace

Teď se musím logicky dostat až k tomuto bodu. Jedna věc je svaly v posilovně zničit, častokrát je vyženeme až do úplného vyčerpání s následným selháním. To je jedna z nejdůležitějších fází, aby sval rostl. On ví, že když už to nezvedl, že musí zesílit (růst), aby to příště zvedl ale ten sval neví, jestli to „příště“ bude za hodinu, za dvě, zítra, nebo za týden. Tělo logicky spustí chemický ozdravný proces v nejvyšší možné rychlosti. Na tento proces začne čerpat velké množství minerálů a vitamínů, se kterými v těle disponuje. Začne čerpat všechno, co potřebuje k tomu, aby dal svalovou partii zase co nejrychleji dohromady a aby vystavěl sval, který příště tu nezvládnutou zátěž zvládne. To že ho trochu šidíme, a záměrně s ním takhle pracujeme, že chceme jen v plavkách vypadat dobře a být silní, to on naštěstí netuší. Dodat mu tedy po zničení, co potřebuje k regeneraci, by mělo být tedy prioritní záležitostí, jinak se stane to, že tělo si bude brát všechny regenerační prvky z míst a procesů, které potřebuje na běžné, každodenní fungování. Kdo tohle nechápe, měl by si pustit seriál pro děti „Byl jednou jeden život“, hezky díl po dílu. To, co jsem teď napsal, to není z mé hlavy, vždyť já měl ještě nedávno 155 kg, ale všechno to, jsem někde vyčetl, nebo vysledoval a mě to jen logicky dává smysl.

Říkal jsem si co tedy suplementovat? Na tohle téma se nedalo v minulosti nikdy jednoznačně odpovědět. Každé tělo je jednoznačným originálem. Já jen mohu napsat, co vyhovuje mě, co jsem vyzkoušel a co funguje u mě. Určitě je to kvalitní multivitamín, vitamín C, omega 3, zinek a hořčík, ale stejně důležitý je i protein. Na trhu je nepřeberné množství nejen značek ale i typů a mně rozhodně nepřísluší pouštět se do jejich rozborů. Když jsem začínal cvičit, každý mi říkal „Musíš jedině tuhle značku“, druhý zase tvrdil, že „tuhle značku“ třetí mi zase říkal, že nemůžu brát žádný jiný, než „od téhle firmy“ a prodejce zase, že všechno je nesmysl, protože „jedině tenhle je ten pravý, který nutně potřebuji a bez toho nemá cenu pomalu ani cvičit“. Pro mě to bylo docela únavný, protože všechno je to především subjektivní záležitost, taky je to o tom, jaké firmě se více a lépe podařilo „marketingově zpracovat“ svého zákazníka. Osobně jsem vyzkoušel fakt dost výrobců proteinů a hledal si cestu „k tomu svému“. Je skvělé, že máte „tu nejlepší značku“ proteinu, ale je vám k ničemu, když ho nemůžete pozřít. Určitě nikdo neudělá špatně, když si vybere svou značku u větších výrobců – nikdo z nich si nedovolí pustit na trh totální shit, pokud to se svou značku myslím vážně. Osobně nemám moc rád mediální masáže, jejichž cílem je mě přesvědčit o jich kvalitách. Přirovnal bych to trochu třeba k automobilovému průmyslu, aby to bylo srozumitelnější. Na trhu je spousta značek, Škoda, BMW, Audi, Mercedes, Toyota, Peugeot, Renault, Hyundai, Kia, apod. a každý z těchto, řekněme dnes již tradičních značek, svádí boj o „svého“ zákazníka každodenní masáži z internetu, TV, rádia, apod. Každý zákazník preferuje, z čistě osobních důvodů něco jiného. Na trhu jsou pak méně známé, nebo spíše řekněme, méně vídané značky aut a jejich zákazník si k nim musí najít cestu trochu sám, protože mají svou vlastní přidanou hodnotu. Mám rád věci, za kterými stojí nějaký příběh a ten příběh není čistě obchodní. Příběh, ve kterým někdo zhmotnil třeba svůj sen a svou vizi, aby ukázal lidem, že když se chce, tak člověk v životě dokáže všechno. Já si našel cestu ke značce USN - Ultimate Sports Nutrition, jejich kvalita je nesporná, chuťově pro mě je naprosto dokonalá a tou přidanou hodnotou v podobě životního příběhu je člověk jménem Ryan Terry, který je s touto značkou spjat od první chvíle, co opustil továrnu, začal cvičit a plnit si tím své sny. Od tohoto výrobce používám Bluelab 100%, a protože věřím, že každý výrobce na trhu vyrábí své produkty koncepčně, nějak smysluplně, tak od stejného výrobce ještě suplementuji BCAA, Kreatin, glutamin a na noc Casein Protein. Nedávalo by mi smysl míchat více výrobců, protože by to pro mě bylo podobné, jako kdybych měl třeba Škodovku (když už jsme u těch aut), ale výbavu do ní bych nakupoval třeba v Toyotě. Taky by to asi moc nezapadalo a nesedělo tak hezky, jako kdybych si ty koberečky koupil zase ve Škodovce. Toto je čistě můj subjektivní názor a ukázka značky, kterou jsem si vybal já. Je jen na vás, kterou značku si oblíbíte a vytvoříte si k ní takový vztah, jako já právě k USN.

Motivace & Motivace
Jednoznačně je pro mě tou největší inspirací a zároveň motivací můj čtyřletý syn. Chci pro něj být zdravý a silný a chci tady pro něj být tak dlouho, jak dlouho tu mám být – ani o den, hodinu, nebo vteřinu méně. V životě je nejcennější položkou čas. Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit, protože ten, který nám uteče, už zpátky nevrátíme, nikdo nám žádný jiný nedá a ani si žádný další nekoupíme. Běžte si za svým snem, ať je to cokoliv. Nikdy se svého snu nevzdávejte a ani svůj sen nezrazujte, zradili byste jen sami sebe. Třeba ta cesta k vašemu cíli bude těžká, někdy se vám bude zdát třeba i nemožná, ale jediný, kdo vás na té cestě může zastavit, není nikdo jiný než vy sami! Pokud někdo chce, může si mě přidat na FB, nebo IG, protože v dohledné době se chci podělit s konkrétními zkušenostmi, kterými jsem si prošel. Ať již to byla abdominoplastika, nebo různé „pokus & omyl“ jak ve cvičení, tak i ve stravě.
Pokud to někdo dočetl až sem, klobouk dolů a děkuji. Uvidíme se třeba u dalšího článku.