Trénink vězně: Za 18 let jedna spokojenost. Lze dosáhnout 100%?

Druhý týden asi z třiceti, které mě čekají. A pořád v hlavě jedna knížka, jeden autor – Trénink vězně, kterou sepsal po svých zkušenostech z lochu Wade "Coach" Paul. První týden byl zkušební, ukázal, jak na tom tělo vlastně je. No, viděl bych to na spokojenost mezi 40-50 procenty. Abych se posunul na stovku, nemůžu se moc někde zastavovat. Když vás to baví, kousnete se. Záleží v podstatě na jediném - zdraví. A druhá důležitá věc - je to reálné? Jde dosáhnout 100%, která kniha nabízí, vyžaduje? Jde :-). (Foto: Barbora Reichová)

Druhý týden byl složením tréninků, dnů a volna stejný jako předchozí. Takže 3+1 a 2+1. Rozpis cviků najde ZDE, rozpis je součástí prvního týdne.

Proti zahajovacímu týdnu jsem navýšil čas tréninku, a to až od patnáct minut. Přidával jsem si, možná to není ideální, ale vyhovuje mi to, mám v hlavě, že se mi to časem vrátí, pár minut se časem nakupí a projeví na síle, počtech opakováních, zvládnutí cviků. Prostě dej tomu víc. Takhle to vypadá dobře, ale potíž je v tom, že když mám půl hodiny po tréninku, pokaždé se dostaví pocit, že jsem tomu mohl dát víc. Pokud si dobře pamatuji, jen jednou jsem měl za 18 let cvičení stav, že jsem víc nemohl, byl jsem spokojený, dal jsem tomu všechno. Po dřepech jsem zvracel, ale to byla léta ještě sklepní posilovny a letopočet ukazoval jiné tisíciletí. Hlava je hrozný kolos, ta vás ovládá.

Ale k roku 2017. Shyby jedu stále stejně, lítají dvě až tři opakování navíc, ale tomu nedávám vyšší význam. Jde o odchylku, která může být důsledkem jídla, pohody, menší únavy, většímu nahecování. Až to vydrží měsíc, může být.

Navýšil jsem série, jedu vše po pěti, líp se to počítá. Nejdříve přítahy na úzko, poté shyb na jedné ruce. Jak jsem psal při zkoušce, tenhle cvik mě baví, i když v něm nevynikám. Začal jsem na jednom, poté bylo maximum čtyři, teď se povedlo jednou šest opakování – přítah na jedné ruce s tím, že druhá „pracovní“ ruku drží za zápěstí. Nejde o „klasickou“ jen jednu ruku, to jen pro vysvětlení, tak daleko ještě nejsem. Při tomhle cviku u mě rozhoduje magnézium, jak se trochu smekám, ruka se neudrží a pod váhou prsty povolují. Nejvíce se mi zatím osvědčilo tekuté magnezium.

Když selže technika

Poté následují klasické shyby, kde jsem rád, že dám v poslední sérii osm opakování, prostě vyždímáno, není kde brát. Na deset minut si dám ještě shyby na úzko (dlaně proti sobě) a to v super sérii s rukama daleko od sebe, takže na monkey baru úchop mezi první až čtvrtou příčkou a hlava nad konstrukci.

Následují kliky, také stejný proces jako minulý týden. Kliky na úzko s jednou ruku na balonu, poté natažená ruka na balonu, následují kliky na jedné ruce. Tady jsem tento týden pohořel. Asi jsem si naložil ve shybech, zkusil jsem jinak položit ruku na zem a nebyla síla, cítil jsem záda. Musím techniku naladit, až budu čerstvý. S levačkou jsem byl rád za jedno opakování, bída. Zato kliky s nohama nahoře na židli, to bylo něco jiného, více se zapojila ramena, prsa pálí, což sice není nejpříjemnější pocit, ale vím, že to něco dá. Když už nemůžu, řeknu si ještě tři, pak ještě dva, víc se už netrápím :-).

Jako poslední je v programu břicho. Nebaví mě, vykřičník! Za poslední rok jsem ho cvičil možná desetkrát, možná i proto mám problémy se zády, ale to sem nepatří. Takže břicho – 5x10 zvedání pokrčených nohou ve visu. Abych to trochu cítil a moc se nezdržoval, jedu rychlejší verzi – jedna série, ujdu kolečko o deseti krocích, což je asi deset sekund a jdu na další sérii. Břicho pálí a má hlava má klid, že to má rychle za sebou. Tím jsem zakončil druhý týden :-)