Monster akce v Česku. V Ostravě trénovalo 300 lidí. Tady šlo ale o víc!
Pesimisté zklamáni, optimisté překvapeni. Street workoutová cvičící party v Ostravě předčila očekávání. Žádní diváci, žádné náměstí, přesto si do haly Performance Power Center našlo cestu odhadem na 300 lidí. Drtivá většina si přijela zacvičit, žádný battle. Svým způsobem ojedinělá akce se proměnila v největší společný trénink street workoutu v České republice. Přirovnání - monster akce - sedí. V toto se proměnil Big CzechoSlovakian Street Workout Jam 2016.
Ukrajina, Slovensko a různé kouty České republiky. Místa, odkud se sjeli atleti a vyznavači street workoutu na uzavření sezóny 2016. Jelo se i šest hodin, pět set kilometrů, aby lidé dorazili.
Jedním z mot akce bylo ohlášení sbližování street workoutové komunity. Sobotní akce měla tomuto pomoci, poukázat, že s touhle komunitou to není tak špatné, že občasné hejtové výstřelky jsou ojedinělé a jde o názor minority, která křičí, ale nepřekřičí. Po čtyřech hodinách na místě musím říct, street workoutová hůl nebyla zlomena, street workout sám sobě nedal ko, žije. A bude růst. Kdo by jel přes půl Česka si zatrénovat, kdyby tomuto sportu, směru nevěřil.
Na konci této sezóny a před novou výzvou, která ponese letopočet 2017, na kterou se většina už chystá, příjemné zjištění. Vždycky budou jedinci, kteří budou jiní. Mohou, je to i zapotřebí, ale jiní, pozitivní a inspirující. Pokud měla být tato akce odrazem v cokoliv moudřejšího, kde bude více respektu a uznání, jsem rád, že jsem v Ostravě byl a nejel 700 kilometrů zbytečně. Jeden příklad za všechny. Zrcadlo, které si může každý nastavit.
Hlavní hvězdou a tahákem setkání byl ukrajinský atlet Vadym Oleynik. Dvanáct let cvičí, patří mezi nejlepší na světě. Přesto přišel pod hrazdy kluk v tričku, kraťasech s nesmělým úsměvem, jakoby se styděl, když viděl ten zvědavý dav, který čekal na jeho nadpozemské sety. Přitom on mohl předstoupit jako mistr světa, umí to, co nikdo v té hale nedal. Docvičil a zůstal. Po třech hodinách byl pořád tam, fotil se, neodmítal, usmíval se, nenudil se, nebral to jako jednu další zastávku na jeho cestě, kde na něj čekají. Žádný nucený cirkus.
Když si s někým podal ruku, nechyběla mírná úklona, častokrát i ruka na srdce. Nepatrný pohyb na znamení respektu. Každý na jiné výkonnostní úrovní, ale oba stejného vyznání, a tím je street workout. Nikdy nevíte, kde budete za pár let, kde budou jiní. Stačí tak málo - slušnost a respekt k druhým. Tohle nikoho nic nestojí. Chce si to jen uvědomit. Jenže tohle právě někdy bolí. Někdo si to ale neuvědomí celý život. Bohužel.
