Příspěvky v kategorii

Blog

Vezmu to trochu zeširoka, protože hodně lidí žije v mylné představě a mají naraženy růžové brýle, které nevím, kdo jim je nasadil. V sobotu skončil premiérový ročník Czech League Streetworkout.cz. Šest závodů v šesti městech, které i s předpremiérou proběhly od ledna do července 2017. Také to je něco málo přes rok, kdy funguje web streetworkout.cz. Proč to všechno? Se vším jsem začal, protože mě sport baví, a to celý život. Přes pár battlů ve street workoutu jsem se dostal až k webu, závodům, přišlo mi, že něco na české scéně chybí. Vše jsem dělal

Sportovní výhybka potká občas každého. Tahle vypadá na velkou změnu směru. Street workout, koníček, cvičení, které baví, ale je to záliba, která je nadřazena práci, která všechny kratochvíle živí. Stalo se to i mně. Vyšší bere. Na čtyři měsíce půjde street workout na vedlejší kolej, bude doplňkem úplně jiného drilu, sportu, který je hodně kontaktní. Letos tedy žádný battle na hrazdách, jen koukání. Trénink vězně má do listopadu také utrum. Teď tu je prostě větší adrenalin. Ten, který máte v hlavě, ale je zahalen v mlze, teď se klube na svět. Galavečer

Občas se každému stane, že se mu do života postaví člověk, věc, okolnost, situace, se kterou nepočítal ani v tom nejodvážnějším a bláznivém snu. Jenže zkrátka to tak je na té naší planetě zařízeno, že se to sem tam stane. Spíš to do vás narazí. Stalo se to i mně. Po období posiloven, činek a strojů už dvacet měsíců cvičím jen s vlastním tělem, dá se tomu říct street workout, pokud chcete. A to se mi stalo v tomto případě osudným. Před rokem jsem si seděl na hokeji, přepisoval rozhovor v O2 areně,

Velký pátek byl tak trochu velký. Stačilo vlastně pár vteřin. Kdo trénuje, chce se posouvat, zkoušet nové věci. Stalo se to i mně. Cvičím základy street workoutu, baví mě to, žádné novinky, veletoče, free style, weighted, stačí mi sets and reps. Kdo cvičí street workout ví, že muscle up je cvik, který má svoji váhu, úroveň, level. Nikdy jsem ho nedal, jen dvakrát před lety jsem se pokusil dostat nad hrazdu, neúspěšně. Dva neplatné pokusy, neřešil jsem je. Říkal jsem si, jednou to přijde samo. Přišlo. Věk 41 let, 85 kilo

Někdy, vlastně docela často si říkám, jestli by mi nebylo líp, když bych si pořád něco nevymýšlel a měl klid. Možná nudu, ale nervové ústrojí na obláčku, kde se nezjevují blesky a bouřky, kterým musím nastavit tvář, duši a milióny nervových buněk. Asi jsem ale našel drogu, která mě bolí, vyskakuje mi z ní dvojitá žíla na čele, vytáčí mě někdy do stavu, že jsem horší než dlaždič. (Naštěstí ne před lidmi). Prostě peklo na zemi a starosti, že je nestíhám kosit jako přerostlý plevel. FOTO: Miloš Mikulka. Pak ale přijde

Přiznávám bez mučení, občas používám doplňky výživy. Jak už podle první věty je ale poznat, jde o doplněk, to si musí každý uvědomit, pak mohou také pomoci. Jde o symbiózu více cest, které spolu musí spolupracovat, ladit, jinak nebudou fungovat. Případně omezeně. A proč vyhazovat finance, když nevytěžím maximum. Zbytečný! Strava, trénink a doplňky výživy. Trojkombinace, která mi funguje. Mám ji otestovanou řadu let. Po tréninku 80% protein. Občas BCAA aminokyseliny, třikrát až čtyřikrát do roka třítýdenní kreatinové „sypání“. V minulém roce jsem dvakrát zkusil i glutamin. Čtveřice, se kterou si

Šup z hrušky dolů, návrat k tréninku po třech týdnech nucené pauzy byla rána pro tělo i hlavu. Stejně jsem se těšil. Tělo ochablo, síla, opakování sešup, ale to je logický. Jenže je tu hlava, ta si vše bere. Vyřešil jsem ji jednoduše. Dal jsem ji k ledu. Pokud je hlava rozhozená, je problém se vším. Ale jeden test jsem si musel dát, než skočím zpátky do „Tréninku vězně,“ který jsem před pár týdny začal. Weighted nedělám, zdravotní důvody, ale občas si s vestou zacvičím, chybí mi váhy. Tentokrát zátěžová vesta nebyla, tak jsem vzal

Trénujeme, cvičíme, snažíme se posouvat hranice, zlehčujeme zranění, bolest je k překonávání, jsme tvrďáci. Někdy spíš hlupáci. Myslíme si, že jsme nesmrtelní, že vydržíme víc než ostatní. Chvíli tomu tak může být, až se tělo rozhodne, že už toho má nad hlavu. A to doslova. Nad tu vaší hlavu. Prostě vypne, je konec. Žádný shyb, klik navíc. Jste rádi, že si zavážete tkaničku. Mohou se vám v hlavě točit tisíce myšlenek, že tohle ještě překonáte, tohle dáte za dva, tři dny. Nedáte. Jednoho dne vám tělo vyšle signál, hlava pozná, tohle už

Měsíc je minulostí, polovina podle plánu, polovina experimenty, kdy nebylo moc čas. Bohužel. Od ledna jedu trénink podle knihy Trénink vězně. Zkusil jsem si maxima, abych věděl, jak na tom jsem. Do půl roku bych chtěl dosáhnout všech nejvyšších hodnot, které nastavil Paul Wade, ten, který si tento tréninkový proces a dril vyzkoušel a vymyslel ve vězení, kde si nějaký čas poseděl. (FOTO: Barbora Reichová) Takto vše začalo. Koncem ledna se zjevila na světě předpremiéra Czech League Streetworkout.cz, takže bylo zařizování, nervy, méně času, což se někde muselo odrazit, odnesl

Druhý týden asi z třiceti, které mě čekají. A pořád v hlavě jedna knížka, jeden autor – Trénink vězně, kterou sepsal po svých zkušenostech z lochu Wade “Coach” Paul. První týden byl zkušební, ukázal, jak na tom tělo vlastně je. No, viděl bych to na spokojenost mezi 40-50 procenty. Abych se posunul na stovku, nemůžu se moc někde zastavovat. Když vás to baví, kousnete se. Záleží v podstatě na jediném – zdraví. A druhá důležitá věc – je to reálné? Jde dosáhnout 100%, která kniha nabízí, vyžaduje? Jde :-). (Foto:

1 2 3 Stránka 1/3

Nejnovější příspěvky

Pro vyhledání článků napište klíčová slova a zmáčkněte enter.