U kluků vede free style, holky chtějí zhubnout a největší jméno je Adam Raw

Poprvé, podruhé. Dvě dvoudenní akce, to je krátká historie battlů v Jirkově a Chomutově, kterou pořádali Street Hard Workers. Sobota sets and reps, v neděli free style. Jak obtížné je vše uspořádat, kolik vše stojí, bude vůbec další battle, přijdou nějaké novinky pro rok 2017? „Pokud seženeme peníze, budeme se to snažit držet, i když to je organizačně složitější. Jedinou změnou bude, že vypustíme Jirkov, oba dva dny se pojede v Chomutově,“ řekl v rozhovoru pro streetworkout.cz Rostislav Vošický, který byl hlavním organizátorem akce.

Pořádali jste jako klub dva battly, jaký vidíte rozdíl proti prvnímu?

Druhý jsme začali řešit už v lednu, ten první asi měsíc a půl před samotným konáním soutěže. Potom je rozdíl v rozpočtu. První byl asi za 15 tisíc, tento rok jsme získali celkem dotace za 75 tisíc korun. K tomu nám server kulturistika.com zajistil sponzorské dary od Amixu asi za 15 tisíc korun.

Vaše specialita jsou dva dny, sobota sets and reps, neděle free style, proč?

Chtěli jsme obě kategorie, hodně kluků cvičí oboje. Na pár battlech jsme byli, tak jsme se to rozhodli rozdělit, kluci pak mají více času si odpočinout, regenerovat. Na příští rok asi prohodíme pořadí, sobota free style, neděle sets and reps.

Budete držet tuhle cestu i do budoucna?

Pokud seženeme peníze, budeme se to snažit držet, i když to je organizačně složitější. Jedinou změnou pro rok 2017 bude, že vypustíme Jirkov, oba dva dny se pojede v Chomutově, takže vypadne šplh na laně.

Letos nebylo ideální počasí, hodně pršelo, jak významně to ovlivnilo vývoj, počet lidí, kteří přijeli?

Počasí nepřálo, sobota to byl anglický deštíček, naštěstí to nebylo nic prudkého. Snad jen chvíli na dipy, ale nad bradla jsme dali stan. V neděli pršelo hodně na začátku, pak slunečno a zase déšť. Na neděli jsme se připravili lépe, měli jsme v záloze i tělocvičnu. Možná, když lidi ráno vstali a viděli déšť, některé to odradilo. I tak bylo více lidí než první rok.

Každý pořadatel má trochu jiná pravidla, jak na to nahlížíte vy, je to problém?

My měli šplh, to nikde není. K tomu jsme měli zahraniční porotu - Pavle Djurdjevic, Simona Mátéova a Šimon Forrai, oni vytvářeli pravidla, já zajišťoval technickou a administrativní část battlu. Slíbil jsem všem, že do toho nebudu zasahovat, porota vytvořila pravidla, podle těch se jelo. Nemyslím si, že je problém, že každý battle má trochu jiná pravidla, dělají to právě porotci, osobnosti, které jsou v porotě. Pravidla by chtěla sjednotit, ale nemyslím si, že jsou pravidla až tak odlišná.

Letos jste měli v Jirkově převážně zahraniční porotu, která byla hodně striktní, pro shyby dokonce použila i gumu, jaké na to byly názory?

Nikdo po battlu nepsal, že by byl nespokojený, spíš jsem se setkal, že se o tom debatovalo před battlem, ale nechával jsem tomu volný průběh.

Dva roky, dvě akce, jak se na závody dívají radnice v Jirkově, Chomutově?

Obě města investovala hodně do výstavby hřišť, na závody jsme od nich dostali dotace. Každé hřiště stálo okolo miliónu korun. Města se nám snaží docela vycházet vstříc, podpora tohoto sportu je docela velká. V rámci prevence kriminality, aby se zapojili mladí, zde je velká podpora.

Je obtížné ufinancovat takovou akci?

Kdo pořádá battle, měl by si říct, jak vysoké úrovně chce dosáhnout. Poté jaké jsou možnosti třeba i z hlediska kamarádů, kteří mu pomohou. Pokud ty možnosti jsou, pak je battle možné udělat i za 15 tisíc. Nikdo si před rokem nestěžoval a měli jsme dobré ohlasy. Samozřejmě to je i o sponzorech. Letos jsme šli také cestou kamarádů, ale nechceme je moc zneužívat. Tady nám pomohly dotace.

Kam se podle vás může ubírat street workout v Česku, na Slovensku?

U mladých vede rozhodně free style, je to cool, kluci se mohou před holkami ukázat, předvést. Videa na youtube jsou lákavější, ale čím budou starší, tak budou inklinovat k sets ands reps, takže to je podle mě o vývoji toho sportu. Teď je hodně mladý, starší kluky to ještě tolik neoslovilo, ale je to otázka času.

Chybí tady něco?

Určitě tu chybí informace o tomto sportu jako takovém. Lidi chodí do různých gymů, kde utrácí spousty peněz za cvičení, přitom si mohou zacvičit sami venku na hřištích. Holky dávají dost vysoké částky za to, aby zhubly. Přitom street workouvých hřišť je u nás dost, mohly by si cvičit samy, pracovat na sobě, ale chybí jim informace. Chce to i více zapojit kluby, aby se staraly o lidi, kterým je i třicet, čtyřicet.

Kdo by měl dávat ty informace?

Jak svaz, asociace, tak samotné týmy, aby se zopojilo více lidí ve městech, pak by to zasáhlo více lidí, chce to čas.

Co z vašeho pohledu jsou největší chyby v začátcích, když někdo začíná?

Největší chyba je, když člověk nemá aspoň trochu povědomí o cvicích. Lidi začnou cvičit, pak se ničí. Nejdůležitější je mít zpevněný klouby, šlachy, centraci kloubu, pak teprve začít s free stylem. Začít by se mělo se sets and reps, pak teprve zkoušet free style.

Není free style více a více gymnastika?

Setkal jsem se s názory, že už tomu tak je. Já nejsem až takový pesimista, ale pravděpodobnost je vysoká, že to tam spadne, ale gymnastika to nebude. Je to i o tom, aby se dával směr na soutěžích - více silová provedení, ne tolik akrobacie.

Měla by existovat nějaká ucelená koncepce? Nebo to nechat být, ať si každý jde po svém, je to street - ulice, volnost?

Kombinace obojího. Měly by být mantinely, ale přitom podporovat volnost, aby lidi měli možnost vkládat své myšlenky, více komunikace. Zatím komunikace spíše probíhá na sociálních sítích tak, že se hejtuje, ale to patří k tomuhle věku, ale aspoň se lidi o tom baví, horší by bylo, kdyby se nedebatovalo vůbec. Pokud by komunita byla více věkové různorodá, úroveň komunikace bude jiná. Chce to čas.

Kdo jsou podle vás největší jména v Česku a na Slovensku?

Adam Raw, na tom se asi všichni shodneme. Na Slovensku uznávám nejvíce Martina Viedenského, Matúš Meško je vycházející hvězda. Řekl bych, že tam mají více osobností.

U nás máme svaz a asociaci street workoutu. Jak vidíte jejich fungování?

Asociace vznikla dříve, informace zpočátku podávala, byla aktivní, pak to ale kleslo do minima, že jsme nedostali třeba odpovědi na naše otázky. Na základě toho vznikl svaz, který byl minulý rok obrovsky aktivní, tento rok není aktivní ani on, takže to je na stejné úrovni jako asociace.

Proč tomu tak je?

Neumím si to vysvětlit. Možná to je tím, že tam je málo lidí, ti chodí do práce, mají své životy, zakládají rodiny, mají málo času. Je to i o zkušenostech, šli do toho s nadšením, pak zjistili, že to je dřina, práce, bere to čas, teď to nestíhají. Asi by to chtělo více zapojit lidi, týmy, aby to nestálo na pár jednotlivcích.