Proč svaly (ne)rostou, díl druhý. Je pro vás jídlo problém? Zkuste občas zrcadlo

Bez stravy se neobejdeme, musíme ji mít každý den. S tréninkem to tak žhavé být nemusí, ale pohled na tyto dvě veličiny je právě opačný. Lidi řeší cvičení, snaží se, ale jídlo je pro ně náručí hříchu, kde většina hřeší. Jak to vidí Marek Sladký, který před časem napsal článek: Proč svaly (ne)rostou? Slova tesat do kamene.

"Na začátek mám varování! Nejsem výživový poradce. Pokud hledáte zaručený recept, jak zhubnout, nečtěte to. Vše, co bude dále napsáno, jsou pouze moje vlastní poznatky, zkušenosti a můj pohled na stravování.

Jím téměř všechno. Asi jediná potravina, které se opravdu vyhýbám, je sója. Neumím ji trávit, a to v jakékoliv úpravě. Bohužel, doba je taková, že se jí snaží nacpat do všeho. Za celý svůj dosavadní život jsem nedržel žádnou dietu. Zastávám názor, že zdravý člověk nemá držet žádnou dietu. To, že si někdo naordinuje preventivně nějakou dietu, je pěkná blbost. Třeba taková preventivní bezlepková dieta způsobila intoleranci na lepek a dotyčný se již nemohl vrátit na běžnou stravu. Ignoruji zjištění, že ta či ona potravina je zázračná nebo nás naopak zabíjí, protože dříve nebo později jiný výzkumný tým zjistí pravý opak. Nevyhledávám exotické ovoce a zeleninu, protože moje tělo neví co to je.

Zato zná potraviny, které jedli moje rodiče, prarodiče, … Používám tedy rostlinné tuky, máslo a sádlo, jím jakékoliv maso, včetně vepřového, krkovice je pro mě druhé nejchutnější maso, hned po hovězím steaku :-). Jím knedlíky, stejně jako bílé pečivo, zeleninu beru jako doplněk stravy, není to jídlo. Miluji smetanové jogurty a tučné sýry.

Nepiji slazené nápoje a necpu se sladkostmi. Pokud ale čas od času dostanu na nějakou sladkost chuť, klidně si ji dopřeji, na občasné prohřešky tělo nereaguje. Zrovna tak mi nezmizí svaly, když vynechám jedno jídlo. Stejně, jako jsem psal, že při cvičení vše řídí hlava, platí to i ve stravování. Největší dietní chyba je dělat z jídla problém. Pokud si v hlavě nastavíte, že máte se stravou problém, tak máte zpravidla velký a dlouhodobý problém.

Pokud jde tedy o street workout (tím myslím v podstatě každodenní venkovní cvičení, při kterém padají stovky opakování), je to velmi aktivní životní styl, při kterém není potřeba počítat kalorickou hodnotu jednotlivých jídel. Stačí se čas od času podívat do zrcadla a člověk ví, jak je na tom. Potom záleží, jak se k tomu kdo postaví, zda upraví intenzitu cvičení nebo množství stravy. Osobně raději volím zvýšení fyzické zátěže, neriskuji, že tělo vyhladovím a přejde do stavu nouze – začne ukládat vše do tuku.

Pokud to ale někomu nepomůže redukovat množství tělesného tuku, asi jediné, co bych s čistým svědomím doporučil je stravování podle glykemických indexů. Když to jednoduše vysvětlím, tak po příjmu potraviny s vysokým glykemickým indexem (uvolňuje se z ní rychle cukr do krve) stoupne hladina inzulínu, je překročena kapacita na tvorbu jaterního glykogenu a přebytečná krevní glukóza je přeměněna na tuk a ten je uložen.

Následuje prudký pokles hladiny krevního cukru a dostaví se opět hlad. Pokud naopak sníme potravinu s nízkým glykemickým indexem, uvolňuje se cukr pomalu, je postupně přeměněn na jaterní glykogen, není uložen do tuku a hlad přichází později. Ukázku mojí pozdní večeře s nízkým glykemickým indexem vidíte na obrázku. Nemám žádný problém večeřet pozdě večer, protože se řídím jednoduchou rovnicí. Pokud je příjem za 24 hodin menší než výdej, hubnu, když je větší, tloustnu.

A ještě nějaké moudro na závěr. Každý člověk je originál. Neexistuje zaručený recept, jak správně jíst. Každý si to musí vyladit podle sebe. Čím menší problém z toho budete dělat, tím lépe to bude fungovat.