Nic není nemožné. Po 2 měsících zažila euforii. I ty můžeš
Zažil to každý, ne každý se ale dočkal odměny a euforie po měsících dřiny. Většina lidí to vzdá, nemají vůli, trpělivost, čas. Pokud stojí na začátku holka s cílem dát shyb, jde ještě o trnitější cestu. Sen, který zůstane uvězněn, mnohdy navždy. Štěstí, žádný pocit radosti nevyletí na svět. Týdny, měsíce, roky. Často i celý život. Jednou z těch, která se pustila do boje se svým tělem a hlavou, byla před dvěma měsíci i Michaela Vagingerová. Nezvládla shyb, klik, dip. Jenže tento film s vlastním tělěm a hlavou skončil happyendem. Na konci roku se třikrát přitáhla, máma od malé dcery zažila po týdnech dřiny pocit, který poznají jen ti, kteří sami sebe překonají.
Proč jste se rozhodla udělat shyb?
Náhodně jsem se dostala na osobní trénink k Lence Strolený. Díky ní to celé vzniklo, ona byla moje motivace. Začala jsem trénovat pravidelně a hrozně mě to bavilo. Shodou náhod se v tu dobu konal Světový den shybů, kam jsem dorazila za Léňou jako podpora a přidala k Sokolovskému rekordu. Tam jsem si řekla, že do příštího ročníku už budu shybovat nadhmatem. Hlavní cíl byl dát aspoň jeden shyb do konce roku.
Byl to velký problém na začátku?
Obrovský problém. Začínala jsem od nuly. Neudělala jsem ani pánský klik. To byl vlastně můj první cíl.
Věřila jste si?
Ano, věřila a poctivě jsem dřela. Když jsme dva dny před koncem roku trénovaly a já se stále nepřitáhla, začínala jsem mít pochybnosti, že to zvládnu. A poslední den v roce jsem si stoupla pod hrazdu a přitáhla se víc než jednou. Nemohla jsem tomu uvěřit, že to najednou šlo.
Jak často jste trénovala?
Přímo na shyb odhadem 2 měsíce 2x týdně a posledních 14dní téměř denně.
Sportovala jste před tréninkem s Lenkou?
Ano, hraji už skoro 14 let fotbal - nyní za FK Hvězdu Cheb. Jinak mi žádný sport není cizí. V podstatě sportuji od dětství.
Chtěla jste se na to vykašlat, když jste se stále nemohla přitáhnout?
Vůbec ne, naopak chtěla jsem makat pořád. Léňa mě musela brzdit, abych regenerovala a mohla sílit.
Pohled trenéry Lenky Strolené
"Trénovaly jsme dva měsíce, dvakrát v týdnu. Posledních 14 dní, když už se blížil konec roku a všechny pokusy o shyb byly marné, jsme trénovaly skoro každý den dost intenzivně. Na začátku Míša nedala ani klik, teď už jich v maximálce zvládne i 20. To samé byly i dipy. Na poprvé se ani neudržela. Teď jich zvládne pět. Nevěřila si, že to zvládne, ale já ji věřila. Viděla jsem její odhodlání a vůli to dát. Když dala shyby, měla jsem z ní ohromnou radost. Teď se do toho opřeme ještě víc."
Co bude dál, 5 shybů?
Jenom 5? :-) Teď trénuji s Léňou silový trojboj. Díky 11. místu na Army Runu v Praze jsem si zajistila start na Mistrovství ČR v OCR 2017, takže probíhá příprava na něj. Chtěla bych si zaběhnout Bahňák, potom i další překážkové běhy a láká mě sets a reps v MMA kleci - Czech League Streetworkout.cz. Ale to musím ještě hodně potrénovat.
Proč si holky nevěří na shyb, dip, kliky?
Je to o síle, pokud začínají od nuly jako já, chce to hodně trpělivosti. Dlouhá cesta a obrovská dřina.
Byl problém si najít čas na cvičení, když máte malou dceru?
Nebyl to problém. Malá často chodí cvičit se mnou. Ve fitku se jí líbí a občas cvičíme i doma.
Když jste ty shyby konečně dala, jaká byla vaše reakce - úleva, euforie?
Byla jsem neskutečně šťastná. Splnila jsem si svůj sen - cíl - výzvu. Obrovský podíl má na tom právě Lenka, která mě celou dobu trénuje, za to ji strašně děkuji. Radost byla společná. I spoustu lidí, kteří věděli, na čem makám, mi gratulovalo. Skvělý pocit, ale jak říkáme s Léňou „Jedeme dál, nezastavujeme.“
