Tohle je hardcore. Street workout je životní styl, není to image

Hledáte příklad, inspiraci? Jeden kus bychom pro vás měli, a je výživný! Marek Sladký má sice dvaapadesát let, ale jeho přístup k tréninku, životosprávě a jídlu je takový, že moc velký zástup lidí, kteří by jeli ve stejné koleji, nenajdete. Klidně jde do půl těla trénovat ven i v minus 12 stupních. „Každý si může vybrat svojí cestu, přizpůsobujeme se prostředí, ve kterém žijeme. Když začnu chodit do hospody, začnu chlastat, když budu chodit na lavičku na náměstí, tak tam budu krmit holuby. Proto raději chodím na workoutové hřiště,“ má jasno atlet a fotograf v jedné osobě.

Jak dlouho cvičíte?

Začalo to před čtyřmi lety ve fitku, když jsem byl skoro rok po úrazu a nemohl jsem si levou rukou ani otevřít dveře. Nejdřív jenom stroje, protože levá ruka vůbec neposlouchala. Hned jak to stav dovolil, přecházel jsem na základní cviky. To na mě už koukali jako na exota, protože jsem byl jediný, kdo klikoval, shyboval, dělal dřepy s výskokem, cvičil Tabatu a podobné nesmysly.

A jak dlouho street workout?

S workoutem jsem začal před třemi lety. Kámoš mě vytáhnul z fitka, že si zacvičíme venku. To byl zlomový den, láska na první pohled, nechal jsem propadnout na půl roku zaplacenou permici ve fitku. I když už jsem mohl používat obě ruce, čím dál víc jsem vnímal, že ramena jsou po tom úrazu v háji. Nakonec to byla půlroční pauza, operace obou ramen.

Používáte i činky, zátěžové vesty?

Nepoužívám. Brzdí mě hlava, vzpomínky na ramena. Je to takový kostlivec ve skříni. Kompenzuji to třeba výdržemi – holdy, dá se to aplikovat u všech cviků, je to neprávem opomíjená technika, účinná a přátelská k pohybovému aparátu. Ale přiznám se, vestu už mám nachystanou a toho kostlivce ze skříně vyženu :-).

Jaká je vaše filozofie, proč cvičíte v tomto věku?

A proč bych neměl cvičit? Každý si může vybrat svojí cestu, přizpůsobujeme se prostředí, ve kterém žijeme. Když začnu chodit do hospody, začnu chlastat, když budu chodit na lavičku na náměstí, tak tam budu krmit holuby. Proto raději chodím na workoutové hřiště, mezi mladší a sportovce. Cítím se mladší, asi se i chovám jako mladší než jsem a sportuji. Tak to je.

A co strava?

Tak se stravou to mám hodně jednoduché. Vím, co bych měl a co ne, podle zásad zdravé výživy, ale dělám si, co chci. Kromě sladkostí se v ničem neomezuji. Jím co chci a kdy chci. Platí rovnice příjem mínus výdej za 24 hodin. Když občas dostanu chuť, sním klidně čtvrt kila čokolády na posezení, tělo na to nereaguje, stejně jako nezhubnu, když vynechám jedno jídlo. Největší dietní chyba je, když se dělá z jídla problém. Tedy za předpokladu, že se člověk přiměřeně hýbe. Zastávám názor, že zdravý člověk by neměl držet žádnou dietu.

Co vás na cvičení nejvíce baví?

Všechno. Radost z pohybu na čerstvém vzduchu, před vstupem na hřiště zahazuji každodenní starosti. Pokaždé, když se nás sejde víc na tréninku, tak je to tak trochu challenge. Vítězí každý, kdo vydrží do konce, bez ohledu na to, kolik udělá opakování. Důležité je dát do toho všechno. Nekoukám na věkové nebo výkonnostní rozdíly, jedeme všichni na jedné vlně.

Občas si kluci dávají maximálky - shyby, kliky, dipy, vy také?

Nedělám. Shyby nemám rád, nejdou mi. Ale bojuji s tím, když mám v tréninku záda, tak dávám kolem 300 opakování. Kliky dokážu jezdit v sériích po 35 - 1 000 kliků v tréninku není nic neobvyklého. Dipy dávám tak po 25, to počítám na stovky. Dokonce i břicho a nohy cvičím pravidelně, většinou ve vyšším tempu, tak trochu kardio.

Vím, že fotíte, je to zábava, relax?

Jo, jo, koníček. Výbavu jsem si pořídil nedávno, jsem začátečník. Když mám chvíli volna, tak jdu raději cvičit, občas vezmu foťák s sebou, abych si mohl udělat nějaké to selfíčko. Také když jedu s kamarády na nějakou workoutovou akci, tak abych jenom nezevlil, občas zmáčknu spoušť. Někdy z toho vyleze i slušná fotka.

Jak vidíte dnešní mladé a jejich vztah ke cvičení, je to rozdíl proti vašemu mládí?

Až na těch pár výjimek, co chodí cvičit, je to tragédie. Domácí vězení, to byl pro nás největší trest. Mít takové workoutové hřiště, když jsem chodil do školy, tak by byl asi každý den výprask za pozdní příchod domů. Pro dnešní adolescenty je největší trest – sebrat mobil a vykopat je ven. Také jsou hrozně nedočkaví. Přijdou na první trénink, hned by chtěli dělat muscle-up, back lever. Přitom neumí správně ani klik nebo dřep, o přítahu ani nemluvím. O to větší respekt mám k těm několika málo jedincům, kteří makají a jdou za svým cílem. Ti, co přijdou s houfem fanynek, udělají jeden muscle-up (nemyslím tím ten úplně první), který musí být vyfocen, natočen, řádně nasdílen a hned vystaven na zeď, že dělají street workout. Street workout je životní styl, není to image, ale to by byla samostatná kapitola.