3 otázky pro vaše zlepšení. Máte tréninkovou bibli?

Když se podíváte na deset lidí na hřišti, většina, možná drtivá většina to prostě nemá, přijde jim to zbytečné. Omyl, chyba lávky. Vést si tréninkový deník má své plusy, kterých je několik. Záleží jen na vás. Deník je vaše tréninková bible, je to každodenní zpověď. Je to součást disciplíny, která vás posouvá dál. Navíc jde o inspiraci, porovnání s tím hlavním, tedy vámi. Stačí tři otázky a tři odpovědi, které možná vaše myšlení změní. Je to jen na vás. Tuhle otázku už vyřešil Jan Zdrubecký z JZCalisthenics.

Jak dlouho si vedete deník?

Celkem zajímavá otázka. Naučil jsem se to už na sportovní škole, psal se rok 2001 a náš trenér to striktně vyžadoval. Ze začátku jsem to moc nechápal, tím spíš, když on byl ten, kdo tréninky vedl a měl mít tudíž ten největší přehled. Zpočátku to byla pěkná otrava. Nejhorší bylo, když jsem si dva nebo tři dny nezapsal, a protože jsme trénovali dvoufázově, byl kolikrát problém vzpomenout si co jsme jeli dopoledne, natož dva dny zpět. Tenkrát jsem tomu nepřikládal takovou váhu, dnes se na to ovšem dívám jinak. Je to součást disciplíny a osobní přípravy. Tak jako když netrénuješ technicky správně, nebo si ubíráš na sériích, nebo na trénink nejdeš vůbec, stejně tak když si nepíšeš deník, okrádáš sám sebe! Lhal bych, kdybych řekl, že si deník píšu poctivě 16 let. Na škole jsem musel, protože nám to kontrolovali, po tom co jsem skončil s vrcholovým sportem, jsem samozřejmě přestal psát, opět jsem se k tomu vrátil v roce 2016 v lednu. Od té doby nevynechám jediný den!

Proč je dobré mít deník?

Jak jsem již řekl, je to součást disciplíny a osobní přípravy. Ať už se věnuješ sportu rekreačně, nebo na profesionální úrovni, deník by měl být součástí. Pokaždé, když se chystám na trénink a přemýšlím co vlastně pojedu, deník je mou inspirací. Mám totiž jasný přehled o tom, co jsem jel v předchozích dnech a můžu se zaměřit na jiné partie, popřípadě odlišný druh tréninku a tak komplexně posilovat celé tělo. Pro mě je deník alfa omega všeho a celé mé přípravy. Mám v něm ty nejdetailnější poznámky a všechny své tréninky, včetně těch dvoufázových i třífázových. Je to taková osobní bible. Dnes by mi za ní kluci urvali ruce. Posilovat s vlastní vahou jsem začal na začátku roku 2015, a za rok jsem nezaznamenal jediný posun, všechno byl jen pokus omyl, neměl jsem totiž co překonávat a to byla ta zásadní chyba. S kým jiným se chceš poměřovat než sám se sebou. Co si píšu deník, neustále se zlepšuji, protože se vždy snažím pokořit sám sebe a předchozí výkon, navíc se mi nestane, že bych něco opakoval dvakrát, a to je moc důležité. Deník mě donutí přemýšlet nad tím, co a v jaký den si mám tzv. naordinovat, a to je to hlavní, přemýšlet nad tím co dělám a kam se chci posunout - 100% úspěchu je v deníku.

Nové ceny, samozřejmě nižší. Už jste viděli? (nefunkční)

Co všechno si do něj zapisujete?

Vše. Časy, výkony, pocity, série, bolesti, trápení, úspěchy, opakování, prostě vše, co ovlivňuje mé tělo a úspěch. Součástí deníku by měly být i tvé osobní cíle a mety! Výkony, kterých chceš dosáhnout, váha, na kterou se chceš dostat, jinými slovy, pokud si jasně nedefinuješ CO, KOLIK A KDY, není to CÍL, ale pouhý SEN. V momentě, kdy totiž dosáhneš osobního cíle, můžeš si stanovit další hranici, která bude zase o kousek dále. Největší radost vždy přijde, když zjistím, že v té samé sérii, kterou jsem jel před týdnem, jsem o dvě opakování lepší. Nebo že jsem zaběhl lepší čas, nebo zvedl větší váhu. Když se mě někdo zeptá, jak je možné se rychleji posunout vpřed, má rada zní, PIŠ SI OSOBNÍ DENÍK. Protože jen díky němu jsi schopen vnímat a zaznamenávat svůj vlastní progres, a věř nebo ne, to je to, co tě posouvá mílovými kroky vpřed. Já osobně jsem si dal za cíl, že nebudu vážit 82kg ale 74kg do září 2016 - je to tam. Že vydržím v planku 14 minut do prosince 2016, je to tam. Že udělám 30 shybů naráz do listopadu 2016, je to tam. Že začnu opět závodit v lednu 2017, je to tam. Že vyhraju závody, bohužel jsem si nenapsal které a KDY, takže můžu dál snít anebo si napsat jasné datum. A to jsem teď udělal, protože nad tím přemýšlím, a to je kouzlo deníku, přemýšlet nad tím co děláš. I díky němu je o dost menší pravděpodobnost, že dojde ke zranění apod. Mé osobní motto zní. „Neexistují rozdíly, existuje pouze správná cesta“ A díky deníku víš, po jaké cestě šlapeš, kam směřuješ a kde máš svůj cíl.